Rozdělení čeledi Crassulaceae aneb čert aby se v tom vyznal
Rozdělení čeledi Crassulaceae aneb čert aby se v tom vyznal.
Fotografie 1:
1. Sedum pachyclados = Rhodiola pachyclados
2. Rosularia chrysantha = Prometheum chrysanthum
3. Sedum pluricaule = Hylotelephium pluricaule
...............................................................................
Když jsem včera třídila fotografie, pořízené ve skleníku a u nás na zahradě, narazila jsem na právě rozkvetlé mrazuvzdorné rostliny rodu Sedum. Dostali jsme je darem od několika skalničkářů, jejichž sbírky a zahrady jsme již předvedli na ZL (viz rubrika Návštěvy sukulentních sbírek), nebo ještě předvedeme. Když jsem si ověřovala názvy rostlin z fotografií, zjistila jsem, že už je všechno jinak a rodové jméno Sedum u nich už neplatí. Nezbylo, než zalovit v zatím poslední (5 let staré) encyklopedii Crassulaceae, kterou sestavil U.Eggli s pomocí dalších světových odborníků. Můžu vám přiznat, že lidový termín „sto let za opicema“ báječně ladil k mým dosavadním znalostem o rozdělení této čeledi. Zmiňovaná publikace již hojně využívá znalosti DNA, tedy objevuje i na první pohled nezřetelné příbuzenské vztahy mezi rody a druhy. Když už jsem se musela do takové anabáze pustit, nedalo mi to, abych případným zájemcům neukázala, jakou „revoluci“ nám ti odborníci (bez ironie) v celé čeledi provedli. Je klidně možné, že za pár let vyjde další přerozdělení s novými objevy a poznatky, vzhledem k obsáhlosti a náročnosti díla systematika Eggliho však předpovídám, že se dlouho do toho nikomu nebude chtít a budou vycházet jen revize jednotlivých rodů. To už se také děje, nedávno vyšla ve Velké Británii revize rodu Rosularia a teď v srpnu má vyjít v podobné edici jako monografie Adromischus publikace o rodu Echeveria. Možná jsou již na světě další, ale ty zatím unikají mé pozornosti a tudíž o nich nemohu nic soudit. Nachystala jsem tedy velice stručný přehled jednotlivých rodů a pro přehlednost vynechávám velký počet mezirodových kříženců, které vznikají jak přirozeně v přírodě, tak i z mého pohledu bohužel uměle v kultuře. Rozdělení rodů neuvedu striktně abecedně, spíš mírně chaoticky podle významu a velikosti. Nebudu uvádět, čím si některé rody zasloužily vyčlenění z dalších velkorodů, to si myslím uvádíme a určitě ještě uvedeme v článcích o jednotlivých konkrétních rostlinách.
Začnu od těch nejmenších rodů, které se většinou vážou k určité malé oblasti. Jako dokonalé pidirody (s jedním až třemi druhy) jsem zde nalezla rody Afrovivella z Etiopie, Cremnophilla z jižního Mexika, Hypagophytum z Etiopie, Meterostachys z Japonska, Koreje a Číny, Perrierosedum z Madagaskaru, Pistorinia ze Španělska, Portugalska a severu Afriky a Sedella z USA. Oněco málo lépe jsou na tom mírně početnější rody (od 7 do 21 druhů): Aichryson z ostrovů kolem Portugalska, Lenophyllum z Mexika, Monanthes z Kanárských ostrovů, Orostachys z asijských zemí, Pachyphytum z Mexika, Pseudosedum z cenrální Asie, Malé Asie, blízkovýchodních zemí, Himaláje a Altaje, Sinocrassula z oblasti severní Indie, východního Tibetu a jihozápadní Číny, Thompsonella z Mexika, Umbilicus ze západní a střední Evropy, Středozemí, blízkovýchodních zemí, západní Asie, Kavkazu, Arábie a severní, střední a východní Afriky a rod Villadia z jihu USA, Mexika, Guatemaly a Peru. Záměrně jsem vynechala rody a velkorody, které velmi pravděpodobně dobře znáte a pravděpodobně jste se již setkali s rostlinami, které do těchto rodů patří: Adromischus, Cotyledon a Tylecodon z jihu Afriky, Aeonium z oblasti Středozemí, přilehlých ostrovů a blízkovýchodních zemí, Dudleya a Graptopetalum z jihu severoamerického kontinentu, Echeveria z jihu severoamerického kontinentu a jihoamerických andských zemí, Crassula převážně z Afriky, Kalanchoe hlavně z Afriky a Madagaskaru a Sempervivum z Evropy, Balkánu, Kavkazu, Sibiře, Karpat, Turecka, Íránu a Maroka. Nakonec jsem si záměrně nechala asi nejpočetnější velkorod Sedum s více než 400 druhy. Zde došlo k největším změnám už dřívějším či teprve nedávným vyčleněním a přeorganizováním některých podobných skupin druhů. Vznikl tak obsáhlý rod Rhodiola s necelou šedesátkou druhů, Hylotelephium s necelou třicítkou, Phedimus a Rosularia s necelou dvacítkou a rod Prometheum s necelou desítkou. Teď jsem došla k tomu, co se budu muset teprve učit, protože vše mám zažité z dřívějška. Uvedu příklady druhů z naší sbírky, které se dnes už jmenují jinak, než jak přišly do naší sbírky:
Rosularia chrysantha se dnes jmenuje Prometheum chrysanthum, Sedum pilosum má správné jméno Prometheum pilosum, Sedum sempervivoides je Prometheum sempervivoides, Sedum populifolium je Hylotelephium populifolium, Sedum tatarinowii je Hylotelephium tatarinowii, Sedum pluricaule je Hylotelephium pluricaule, Sedum pachyclados je Rhodiola pachyclados atd..
Bohužel, vývoj nejde zastavit. Však ony revoluční zmatky nejsou jen mezi Crassulaceae, vzpomeňme třeba na příklad dalších rostlin z našich sbírek, které byste dnes pod starým názvem marně hledali (Fockea natalensis – dnes Petopentia natalensis, Tradescantia navicularis - Callisia navicularis, Jatropha berlandieri – Jatropha catharica, Trichocaulon cactiforme – Larryleachia cactiformis, Sarcocaulon vanderietiae – Monsonia vanderietiae, Tacitus bellus – Graptopetalum bellum). Podobná revoluce, jako rod Sedum postihla před více než deseti lety také rod Anacampseros, ale o tom už jsem psala jinde a jindy.
Takže máte hlavy dokonale zamotané? Nesmutněte, já také,
snad si časem všichni zvykneme (asi nic jiného nezbyde). Jakmile se totiž
nějaký odborník zakousne do nějakého rodu, většinou nezůstane kámen na
kameni… R.
Summary:
Taxonomic changes in family Crassulaceae.
Fotografie 2:
1. Sedum pilosum = Prometheum pilosum
2. Sedum populifolium = Hylotelephium populifolium
3. Sedum sempervivoides = Prometheum sempervivoides
4. Sedum tatarinowii = Hylotelephium tatarinowii
