ZEL(e)NÉ LISTY

O plnění snů (generativní cestou)

1. Adenia balyi

2. Adenia aculeata

3. Adenia kirkii

......................................

Sny se mohou plnit různě, o tom každý z nás něco ví. Ty kytkové jsou trošku specifické, člověk - pěstitel někde uvidí nějakou uhrančivou rostlinu, do které se zamiluje, a pak začne toužit. Čili snit, jak by to bylo krásné tuhle kytičku někdy pěstovat. A pak následuje různě dlouhé období snění, čekání a případně i shánění.

Některé případy se musí takzvaně vyčekat, některým snům je dobré jít naproti. Odevždycky se mi líbily adénie- míním tím druhy rodu Adenia (Passifloraceae), zvláště takové ty šílené, o některých jsem na ZL už psal (například Adenia globosa). Mezi takové ty snové patřily dlouhá léta Adenia ballyi ze Somálska a Adenia aculeata z východní Afriky. Obě se shání extrémně obtížně a tak jsem se (už poněkolikáté) znovu pokusil o výsev z poněkud dražších semínek z americké pěstírny Mesagarden.

Nevím, co to způsobilo, že zrovna letos (kdy už jsem po několika marným pokusech ani moc nedoufal), to vyšlo a z každé třísemínkové porce vyklíčil jeden semenáč (A. ballyi i A. aculeata) – viz přiložené foto. Vím, že to z hlediska cesty k dospělé rostlině je naprostý začátek (který vlastně ani nic neznamená), ale pro mě je to splněný sukulentářský sen. Aby toho štěstí náhodou nebylo málo, dostali jsme na podzim od kamaráda sukulentáře (díky Vláďo!) jeho vlastní semena Adenia kirkii a Adenia ovata. A věřte – nevěřte ony ty kirkii, ty krásné kaudexní adénie s úžasně propracovanými listy, naprosto lehýnce klíčí! Už mají dokonce ty svoje typické rozeklané lístky. No prostě – když se daří, tak se daří (docela se bojím, kde se na druhé misce vah něco potento...., aby byla rovnováha na páce opravdu vyvážená...).

Nechci lobovat za americké pěstírny, ani za samotnou metodu vysévání méně obvyklých druhů, ale některé snové sukulenty prostě v supermarketu ani na běžném e-shopu nekoupíte. Na ty je potřeba aktivně políčit a štěstíčku pomáhat, seč chabé síly stačí. Nakonec asi opravdu platí i to staré přísloví „Štěstí přeje připraveným“, neboť od poslední cesty k Ernstu Specksovi jsem bohatší o květuschopnou Decarya madagascariensis! Co jsem se na tuhle holku načekal........ani semínka nebyla......a pak jenom stačilo být ve správnou chvíli na správném místě.... Asi je prostě letos dobrý rok – rok splněných snů a přání. Ten přeju i vám všem ! Jirka