ZEL(e)NÉ LISTY

Lichozpeřené listy operculicaryí

Fotografie 1:

1. Listy O. decaryi

2. Listy O. hyphaenoides

3. Listy O. hirsutissima

4. Listy O. aff. borealis

....................................................................

Většina mých článků na „Zelných“ je takzvaně „ranních“, píšu je, když nemůžu ráno dospat a mám přitom docela jasnou hlavu (a k tomu pravděpodobně maximální testosteron). Dnešní článek je naopak z té menšiny „večerních“ článků, kdy po celodenním víkendovém pracovním ruchu usedám k pécéčku a uvědomuji si, že naši čtenářové čekají a my zatím nic nenapsali. Nemám rád věci na poslední chvíli nebo pod tlakem ( to se mi pak moc nedaří), ale po dlouhé autorské pauze způsobené budováním naší nové zahradní stavby si uvědomuji, že jsem ale opravdu už dlouho nic pro ZL nenapsal. Témat všelikých se mi v kebulce honí dost, kytičky inspirují na plné pecky, ale toho času a klidu se nějak nedostává. Pokusím se to tedy na poslední chvíli dohnat takovým netypickým článkem na téma – zelené listy madagaskarských dřevin jednoho zajímavého rodu.

Takže téma je dáno. Zpeřené listy (neboli Folium pinnatum) je poměrně časté uspořádání listů u spousty pohledných dřevin. Existuje v několika podobách – lichozpeřené, sudozpeřené, přetrhaně zpeřené a dvakrát (či více) zpeřené. V zásadě jde o složený list s lístky vyrůstajícími ve dvou řadách proti sobě. Pokud jsou tyto zpeřené listy malých až submalých rozměrů, jde o krásnou hříčku přírody vhodnou k obdivovaní a pěstování. To je právě případ oblíbeného rodu Operculicarya.

Každý sukulentář zná atraktivní drobnolistou dřevinu Operculicarya decaryi H.Perrier, původem z velkého areálu jižního Madagaskaru. Na ZL jsme už o ní také psali. Kdysi to byla převeliká vzácnost, dostupná pouze jako řízkovanec (buď kořenový nebo větvičkový), dnes už jsou k dostání i semenáčky ve velkých počtech i rozumných cenách. Tím, že tento druh roste na velkém areálu, je právě v listech zajímavě variabilní, na fotce představujeme klasickou formu z naší sbírky, existují ale i další.

Druhým druhem v naší sbírce je Operculicarya pachypus Eggli z extrémně suchého severozápadního Madagaskaru, který je sice růstově poměrně odlišný od O. decaryi, ale zrovna v listech moc rozdílů nenajdete. Léta jsem pěstoval semenáč od p. Tomandla z Prostějova, letos jsem k němu přikoupil druhý „domorodý“ exemplář.

Jako třetí druh k nám přibyl jako dárek řízeček od slovenského dřevíčkáře Puka Vrškového, z něhož se vyklubal pravděpodobně vzácný druh ze severního Madagaskaru – Operculicarya borealis Eggli. Tady už je těch odchylek ve vzhledu pinátních listů podstatně více - viz foto.

Čtvrtým přírůstkem byl opět dárek od přátel z Moravy, tentokrát pro změnu semenáč - Operculicarya hirsutissima Eggli, který roste ve středním Madagaskaru v oblasti Ihosy a má ze všech našich druhů největší listy. Mnoho té avizované chlupatosti tam nenajdete, přesto jsou listy poměrně typické.

Na konec jsem si nechal největší krasavici, aspoň co se listů týče. Mnoho let jsem po ní toužil, celý rok jsem vedl složitá jednání a pak opět náhoda plus šťastná konstelace nás k sobě přivedly. Onou vytouženou a splněnou je Operculicarya hyphaenoides H. Perrier z jihozápadu Madagaskaru. Lichozpeřené lístky tohoto bachratého pachykaulu jsou pastvou pro oči každého pěstitele a jsou zároveň nejkrásnější v celém rodu. Snad vás o tom fotky letošních mladých lístků přesvědčí.

Víc druhů ve sbírce nemáme a také asi nikdy mít nebudeme. Jenom pro pořádek – aktuálně jsou to další tři platné druhy : O.gummifera (Sprague) Capuron, O.capuronii Randrianasolo+Lowry a O.multijuga Randrianasolo+Lowry. Jednu dobu do této excelentní společnosti patřila ještě Operculicarya monstruosa, s listy silně konkurující O. hyphaenoides, kterou však ostražití botanici přesunuli do rodu Commiphora ( ten by mohl být téma na další článek někdy v budoucnu).

To by mohlo být pro dnešek asi všechno, snad jsem vás nezklamal. J.

Fotografie 2 - Listy O. pachypus