ZEL(e)NÉ LISTY

Co všechno tilandsie vydrží?

Tak nad touto docela důležitou otázkou se dnes zamyslíme.

Protože když už se vám nějaký ten týden snažím podsunout myšlenku, že tilandsie jsou rostliny hodné vaší pozornosti, bude si dobré ujasnit i to, jak moc jsou choulostivé, nebo naopak odolné.

V květnu na výstavě alpinek v nekonečně dlouhé frontě na pokladnu jsem se dal do řeči s jednou paní. Než jsme se k pokladně za téměř hodinu dopracovali, došlo na naše oblíbené rostliny, tedy i na tilandsie. Paní tvrdila, že skromnější kytky nezná. Na jaře je na zahradě pověsí na borovici, a zpět do bytu je odnese až na podzim před příchodem prvních mrazíků. Po celou tu dobu se o ně nestará a nezalévá je. V bytě je zavěsí na fíkus a dvakrát za zimu jim dopřeje několika hodinovou lázeň ve vaně. Když jsem se optal, jestli tu vodu nechává nějak odstát, koukala na mě jak na blázna.

No, jedna paní povídala, znáte to. Ale také se říká, na každém šprochu, pravdy trochu a tak kdo ví. Paní bydlela ve čtvrti, která je blízko řeky, a tak kromě dešťů byly na zahradě i častější ranní mlhy. Možná jsou potom její tilandsie v takové kondici, že s těmi svátečními ledovými koupelemi tu zimu přežijí.

Další příklad. Má příbuzná jednou na jaře shledala hynoucí tilandsii hodnou vyhození. Odnesla ji na kompost a tam ji někam posadila. Na podzim ji nesla zpět do bytu. Tilandsie se bez jakékoli péče vzpamatovala a vylepšila.

Můj kamarád z práce dostal od příbuzných tři tilandsie na kameni. Jeho manželka si přála, aby byly na místě, kde na ně bylo dobře vidět. Místo bylo vzdálené od okna, světelné podmínky tam pro ně moc dobré nebyly. Kamarád je rosil jednou týdně, pokud na ně nezapomněl, což se občas stalo. Jedna tilandsie se s ním rozloučila za pár měsíců, druhá po dvou letech, třetí vydržela celé tři roky. Při životní strategii jeden lístek odejde, jeden přiroste. Nevykvetly a když se nedočkaly příznivějších podmínek, nakonec to vzdaly.

Ještě další kolega z práce. Ten svojí sestře také koupil tilandsii na kameni. Paní prodavačka v květinářství mu tvrdila, že tilandsie stačí zalít jednou za půl roku. Nevím, kde na to přišla, možná se jí takto nenáročné rostliny lépe prodávaly. Každopádně každý důvěřivec, který se touto radou řídil měl za půl roku místo živé rostliny slaměnku. Kolegova sestra nicméně nebohou tilandsii nezalévala vůbec, ani jednou po tom půl roce. Asi ji slaměné nebo sušené kytky připadaly zajímavější. Co z toho vyplývá? Pokud dáváte živou rostlinu lidem, kteří kytky nemusí, je to danajský dar a hlavně smůla pro rostliny takto dané.

Také z těchto příkladů vyplývá, že tilandsie jsou rostliny vesměs dosti odolné. Důkazem toho je i můj první článek v Zelených listech o mé první tilandsii „Každý někdy začínáme“.

Kdo má zahradu, může dát tilandsie od jara do podzimu do polostínu na nějaké chráněné místo někam do koruny stromu a má od nich na pár měsíců pokoj. I když já bych je v týdnech, kdy neprší, nebo kdy je dlouhodobé sucho a vedro aspoň jednou, nebo i víckrát týdně zalil.

V bytě už je přece jen větší péče potřebnější. Důležité je, zda nám stačí, když tilandsie jen přežívají, nebo jestli chceme, aby se jim dobře dařilo, pěkně přirůstaly, kvetly a odnožovaly. Pro to přežívání možná i na dlouhou dobu zálivka jednou týdně možná postačí. Pokud mají dobře růst, přizpůsobíme postřik ve vegetačním období podle teploty dvakrát až pětkrát týdně, v zimě podle teploty jednou až třikrát týdně. Při tom můžeme přizpůsobit i rozsah rosení. V zimě a pro suchomilné druhy spíše symbolicky, někdy není vhodné rosit přímo do středu růžice. V létě a pro zelenější druhy můžeme pořádně prolít. Ale to chce přece jen vědět o každém jednotlivém druhu trochu víc.

Říká se, chovej se k druhým lidem tak, jak chceš, aby se i o ni chovali k tobě.  Co tohle úsloví trochu rozšířit i na živé rostliny? A zkusit si aspoň na chvíli představit, že jsme na jejich místě.   J.K.

Foto © Martin Hetto, http://blog.hetto.eu/