ZEL(e)NÉ LISTY

Botanik Emil Holub – aneb hledám dům holubí

Fotografie - Turbina holubii

...........................................................

Je to moje báječná svoboda, psát si o čem chci, a stejně tak i vaše čtenářská svoboda, vybírat si, co budete číst. Malým problémem je, že se už moc nečte… Ale o tom jsem nechtěl, dnes to bude o jednom začátku u našeho kotle a co potom pokračovalo.

Po dosavadní velmi vlažné zimě přichází konečně série slunečnějších dní a mrazivějších nocí. To u nás znamená větší důraz na topení do domku i skleníku a více času se tráví ve sklepě u našeho kotle na tuhá paliva. Máme tam zásobu novin na zatápění, které různě přes rok dostaneme a pak je používáme. Jednak na zátop a jednak na prohlížení, dostáváme například i staré výtisky Blesku a ten jak víme, kdo jej nečte, ten ví kulový. A tak jsem před časem objevil ve štůsku speciál nedělního Blesku z loňského listopadu o cestovatelské legendě 19. století – Dr. Emilovi Holubovi (7.10.1847 – 21.2.1902). Bylo to sice jen pár listů s několika odstavci a dobovými fotografiemi, ale zaselo to semínko mého zájmu.

Je jednoznačnou pravdou, že cestopisy Emila Holuba patřily k zásadním knihám mého dětství. Četl jsem všechno, ale k některým knihám jsem se vracel častěji a možná, že tam někdy jsem začal nevědomky milovat Afriku. Osud holického rodáka Emila Holuba, jednoho z posledních velkých objevitelů Afriky, je složitý, nabitý událostmi, jak velkými zážitky tak i velkými zklamáními. Existují o jeho cestách nádherné knihy, v padesátých letech byl natočen film (kéž by se uvažovalo o jeho remaku), v Holicích má muzeum a hrubé rysy jeho osudu asi trochu zná každý.

Je smutnou pravdou, že jeho osud je blízký osudu dalšího českého génia z dob Rakouska-Uherska, Járy da Cimrmana. Emil Holub toho totiž objevil a našel pro svět tolik, že ho jeho objevy vlastně zasypaly. Při svých třech velkých afrických cestách se projevil jako nadšený sběratel úplně všeho, co mu připadlo zajímavé. Prozkoumal tak rozsáhlé oblasti dnešní Jihoafrické republiky, Namibie, Botswany, Zimbabwe a Zambie. Jeho zájmu pochopitelně neunikla ani místní flóra zkoumaných oblastí. Tím samozřejmě musel přijít do styku i s africkými sukulenty. Vlastně nejznámějším sukulentem (kaudexem) spojeným s jeho osobou je nádherná Turbina holubii (známější jako Ipomoea holubii), popsaná Bakerem 1894.

Proto mě zajímalo, jaké další rostliny jsou spojeny s osobou tohoto velkého a trochu zapomenutého Čecha a začal jsem pátrat na internetu. Našel jsem řadu rostlin, které jsou po Holubovi pojmenované:

- Turbina holubii (Baker) Meeuse, Convolvulaceae, JAR

- Barkeria holubii C.B.Clarke, Acanthaceae, Mpumalanga, Limpopo, Zimbabwe

- Commelina holubii C.B.Clarke, Commelinaceae

- Eminia holubii (Hemsl.) Taub, Fabaceae, Botswana, Zambie

- Xysmalobium holubii Scott-Eliot, Apocynaceae, Angola, Zambie, Zimbabwe

- Habenaria holubii Rolfe, Orchidaceae, Angola

- Indigofera holubii N.E.Br., Fabaceae, Zimbabwe

- Echinochloa holubii Stapf, Poaceae

- Cullen holubii (Psoralea holubii) , Fabaceae, Limpopo

Další skupina jsou rostliny, původně po Holubovi pojmenované, ale kde se při taxonomické přeřazení jeho jméno vytratilo – Hebenstretia holubii (bylina z JAR), Lissochilus holubii (orchidej, Botswana) a další.

Další, nejpracněji dohledatelnou skupinou rostlin s poznámkou Holub jsou tzv. holotypy, čili herbářové položky v různým světových herbářích, u kterých je uveden Holub jako sběratel. Ukazuje se totiž, že Holub sbíral a posílal různě po Evropě svoje nálezy, které potom jiní pojmenovávali a zařazovali. Holub totiž nebyl profesionální botanik ale ryzí objevitel, sběratel a propagátor. Tato skupina rostlin nale může být poměrně rozsáhlá a možná, že s digitalizací těchto herbářů a seznamů i snadněji prozkoumatelná.

Nechci tento článek zbytečně prodlužovat, jenom jsem pro přátele zaznamenal jednu svoji malou bláznivou aktivitu. Třeba to někoho zaujme a třeba by to celé někdy stálo za hlubší studium a pátrání. Ale znamenalo by to hodně času a energie a proto by to mohlo být třeba zajímavé téma pro nějakou studentskou práci. Dost možná, že i taková práce již existuje, jen se o ní neví. Každopádně Dr. Emil Holub byl jedním z prvních Čechů, který se s africkými sukulenty potkával v jejich přirozeném prostředí a jen jeho vrozená širokopásmovost způsobila, že se o ně hlouběji nezajímal. J.