ZEL(e)NÉ LISTY

Bílá vrána mezi růžovkami

Portulaky jsou velice zvláštní kytky. Bez květů si jich mnoho lidí nevšimne a po pravdě musím souhlasit s tím, že pokud nejsou zrovna hodně chlupaté či vlasaté, moc atraktivní nejsou. Všimla jsem si, že to mají většinou spravedlivě rozdělené. Ty s delšími či huňatými vlasy a chlupy kvetou většinou velmi nenápadně nějakým drobným květem a ty neučesané, tělem nepříliš zajímavé nakonec překvapí květem hodným obdivu. Jsou pochopitelně i výjimky s oběma extrémy – tělo nic moc spolu s květem nic moc (třeba taková Portulaca oleracea, ale ta má svůj poklad uvnitř – její stonky a listy jsou pro člověka velmi zdravé) nebo tělo krásné a květ ještě hezčí (Portulaca eruca s kaudexíkem, krásnými stonky s bílými vlasy a nahoře růžový čtyřcentimetrový květ).

Mám ale jednu portulaku, kterou neumím nikam zařadit. Nejvíce se podobá druhu P.grandiflora, scházejí však chlupy a květ je ještě o třetinu větší. Říkám jí růžovka podle barvy květu a předloni se mi podařilo na ní posbírat semena, tudíž jsem ji konečně mohla namnožit jinak, než jen vegetativně. Vyrostlo několik málo semenáčků, které jsem brzy rozpustila jako dárky mezi kamarády - stálé návštěvníky sbírky. Jeden nový majitel mi však vloni jen tak mezi řečí oznámil, že mu portulaka ode mě kvetla bíle. Protože se přitom poťouchle smál, myslela jsem si, že si ze mě jen utahuje a smála jsem se taky. Úsměv mě přešel v okamžiku, kdy mi dorazil od něj mail. Našla jsem tam potomka mé růžovky s obrovitým, zářivě bílým květem (odhadem asi 7cm v průměru). Luboš zvolil ještě velmi vhodné pozadí, aby květ opravdu vynikl. Tohle přeci nemůže být fotomontáž, letělo mi hlavou. Jak se to mohlo přihodit? Bílekvetoucí mám jen jedinou portulaku (P.halimoides), ale její květy mají ani ne centimetr v průměru a navíc také nekvete celé léto, ale jen sporadicky. V tuto chvíli mě přepadl odevzdaný smutek. Možná jste to už také zažili, že jste někomu něco  darovali a věc by se vám později hodně hodila. Ke cti kamaráda musím říct, že nezaváhal ani na okamžik, rostlinu mi chtěl vrátit a nebylo to určitě kvůli tomu, že by se mu nelíbila. Portulaky mají naštěstí tu vlastnost, že jdou dobře řízkovat, takže stačilo si ji jen půjčit a protáhlé stonky rozřízkovat na několik dalších. Řez jsem prováděla v nevhodnou dobu na podzim, kdy portulaky většinou přecházejí mírně do klidu. Ŕízky proto putovaly do kuchyně, kde jsem je celou zimu držela ve vlhké pemze a obcházela po špičkách.

Jak vidíte na fotografiích, vše se zadařilo, mám svůj kousek portulakového albína, původní rostlina se vrátila ke svému velkorysému majiteli a nějaké řízky se dostaly  i k dalším spřízněným portulakovým fandům. Ať už je to kříženec, nebo albín, rozhodně mu to sluší.   R.  

Summary:

Story about white form of Portulaca sp.with large pink flower.