ZEL(e)NÉ LISTY

A zase ti otužilci

Fotografie 1:

Mrazuvzdorné misky v půlce března 2009

................................................................

Ač je mi každý nekonečný seriál proti srsti, nedá mi to, abych opět nenapsala něco pokračovacího o našich mrazuvzdorných sukulentech. Zima, která už je téměř za námi, byla totiž konečně prubířským kamenem pro všechny sukulenty, o kterých se říká, že přežijí v suchu naši nevlídnou zimu i s jejími leckdy hodně nízkými teplotami. Minulé zimy mrazy sice byly také, ale letošních několik nocí s téměř dvacetistupňovým mrazem už opravdu bylo téměř dokonalou zkouškou odolnosti.

Opět musím zdůraznit, že přežití takových nehostinných podmínek si vyžaduje, aby rostliny na podzim včas dostatečně proschly. Nám se na poslední chvíli před zazimováním v říjnu přihodilo, že pod přístřešek, kde otužilé kytky celé léto byly, přivál nečekaný, prudký vítr déšť, který všechny suché rostliny opět vydatně zalil. Protože by už v chladném počasí rostlinky těžko vysychaly a navíc hrozilo poškození kytek nočními mrazíky, nastalo stěhování do sklepa, kde při teplotě kolem deseti stupňů zůstaly rostliny do dalšího vyschnutí. Redukcí vody v nadzemních částech se pak rostlinky mohou dostatečně uchránit před potrháním pletiv teplotami pod bodem mrazu. Některé se rovnou těchto částí zbaví, některým se listy a stonky pouze scvrknou.

Když jsme minulý víkend prohlíželi to, co z rostlin zbylo, nakonec to nebyl až zase tolik tristní pohled. U obou Hesperaloe omrzly vnější listy u báze (jádro rostliny je snad v pořádku), Yucca endlichiana přežila jen díky dužnatým kořenům, přičemž také přišla o všechny listy, několik mrazuvzdorných delosperm „dostalo na frak“ asi víc, než je zdrávo, mexické Sedum humifusum přežilo jen v květináčcích, které byly schované mezi vyššími nádobami. Kupodivu naprosto bez úhony vypadá jedna krásná, zatím bezejmenná africká růžicovitá krasulka z  Lesotha . Téměř neporušené (jen s oschlými starými listy) se zdají zástupci rodu Sempervivum, Orostachys, Rosularia a Lewisia. Některé rozchodníky a rhodioly obětovaly straré olistěné stonky, přičemž u báze se už dají rozpoznat nové. U mrazuvzdorných kaktusů se rovněž zdá všechno v pořádku, jediný Echinocereus fitchii (snad uvádím správně druhové jméno) odešel do věčných lovišť, i když obě minulé zimy přežil bez úhony.

Stav našich otužilců po zimě a ještě před zalitím si nakonec můžete sami prohlédnout ve fotogalerii. U rostlin jsem záměrně nechávala jmenovky a fotila jsem je tak, jak byly ve foliovníku zazimované. Na několika fotografiích uvidíte i naše mobilní skalky, kde asi přežilo úplně všechno. Kytky dostaly od října poprvé vodu, některé z nich o ní už doslova žadonily.

Myslím si, že zaměření na mrazuvzdorné sukulenty různých druhů je východiskem z nouze pro ty, kteří nemohou dopřát rostlinám teplé zimování a přitom se nechtějí vzdát sukulentů a radosti, která jde s pěstováním podobných kytiček ruku v ruce.

Co říci závěrem? Seriál o našich otužilcích je naprosto právem nekonečný, protože pořád hledáme nové zdroje, nové druhy, nové způsoby jak a kde pěstovat a nakonec donekonečna získáváme i nové zkušenosti (včetně těch negativních). Tím pádem vás do budoucna čekají další náhledy do života těchto statečných kytiček, které se musely přizpůsobit někdy neuvěřitelně drsným podmínkám, nepřijatelným pro naprostou většinu ostatních sukulentů. R.

Summary:

About the winter - hardy succulents of our collection.

Fotografie 2:

Mrazuvzdorné misky v půlce března 2009.