Echinomastus
Echinomastus
Jen pro představu, tento krásný rod je v obtížností pěstování
podoben rodům Sclerocactus a Ancistrocactus. Tímto pomyslným
přiřazením ukazuji na sloupkovitý růst, který je jim z domoviny sice
přirozený, ale který v našich sbírkách můžeme podpořit nevhodnými
podmínkami. Přednost má vždy světlo. Ne ale světlo přefiltrované, držené na
uzdě horními policemi, celoročními stínovkami, nebo vápnem, to by se rostliny
neklaněly nám, ale jen těm nejsvětlejším dírám, kterými světlo protéká. Kdo
jezdí často do našich sbírek, může si povšimnout, že zastoupení echinomastusů
není početné. A když na nějakou rostlinu sem tam narazíme, vidíme nevzhledný
váleček, který ani nezaujme, a který se kroutí, jakoby chtěl utéci z květináče
a skočit slunci do náruče. Naše rostliny je možno znetvořit několika způsoby:
roubováním, nedostatkem světla, místa, ale i přílišnou výživou. Zahubit, ve
většině případech, jen vodou. Ten, kdo pobýval několik let v zemi kaktusů,
po návratu vidí, v jakém šeru zde žijeme. A když přijde několik teplých a
slunných dní, trneme, jestli rostliny nespálíme a raději zabílíme nebo
natáhneme stínící folie. Z pohodlnosti necháme zastíněno do konce sezóny. Kaktusy ale nerostou jen když svítí
slunce a ve skleníku je 40 stupňů. Oni rostou nejlépe když je nebíčko mírně
zastřené a teplota ve skleníku kolem třicítky. A kvůli pár dním, kdy nás slunce
podaruje, máme stínit trvale? To ale nemůžeme pěstovat echinomastusy.
Znetvoření omezíme umístěním rostlin těsně pod sklo, prostor dokonale odvětráme
a v extremních výkyvech počasí dočasně zastíníme.
Velké rozdíly na nároky pěstování v rodu Echinocactus platí i
pro echinomastusy. Tak jako Echinocactus grusonii se nerovná druhu Echinocactus
parryi po stránce pěstitelské, nerovná se Echinomastus laui druhu Echinomastus
johnsonii. Dovolím si tedy pro názornost utvořit tři pomyslné pěstitelské
skupiny. Do první řadím ten nejjednodušší, již zmíněný Echinomastus unguispinus ssp. laui.
Dále je to Echinomastus unguispinus.
Rostliny této skupiny při troše trpělivosti rostou dobře na vlastních
kořenech a pravidelně kvetou. Do druhé skupiny řadím Echinomastus
durangensis, warnockii, intertextus a johnsonii v. lutescens.
Rostliny v této skupině rostou také dobře na vlastních kořenech,
pravidelně kvetou, ale je třeba již velice opatrně s vodou a humusem
v substrátu. Třetí skupina je nepočetná. Do ní řadím samotáře Echinomastus
johnsonii.
Zde není hříchem u některých oblastních typů roubovat. Rovněž kvetení
je v některých případech málo zdárné. Někdy stačí na jaře po násadě poupat
pár dní zvýšené teploty a rostlina čerstvá poupátka shodí a dá přednost růstu.
Zatažení poupat se mi nejvíce projevuje na rostlinách SB 690 a Ech. johnsonii, FH, West Mohave Co.,
550m. RP 34 jsou tolerantnější a při stejných podmínkách poupata vždy udrží.
Substrát pro echinomastusy míchám následovně: 30% plaveného písku, 20% hrubé i
jemnější vápencové horniny, 20% cihlové drti a hrubého popela ze dřeva, 30% zbývá pro starou zeminu. Pro třetí skupinu
však zeminu nepřidávám a substrát nechávám čistě minerální. Echinomastusy se
probouzí brzy z jara a dobře na nich poznáme, že si říkají o první
zálivku. Vyčkejme však na ustálené, teplé počasí. Protože zálivek přes sezonu
není mnoho, již první může být s živinami. Na jaře provedu asi tři zálivky
podmokem a po odkvětu již pouze tzv. zálivky udržovací rovněž asi 3x. Roubování
rostlin z prvních dvou skupin vůbec nedoporučuji. Zejména E. warnockii
má velké sklony k vytažení. Není nic horšího, než hůlka a k ní barevnou
bavlnkou přivázán kaktus. To ponechme rajčatům. Echinomastus johnsonii
jsem dříve rouboval na pasacany. Některé ale nevydržely žár pod sklem a odumřely.
Dnes roubuji na Echinocereus chloranthus, který je navíc dokonale
mrazuvzdorný, a tak nechávám vybrané echinomastusy do –10° mrazu. E.chloranthus,
jak se zdá, je i žáruvzdorný. E. intertextus v. dasyacanthus ponechávám
celou zimu vedle sclerocactusů - to je až do – 18° mrazu v otevřeném
skleníku. Další důležitou věcí je poskytnout rostlinám prostor. Jejich tendence
k protahování stonku je již z přírody. Bude ale umocněna natlačením
na sebe, tedy konkurenčním bojem o světlo a místo. Přestože jsem zapřísáhlý
odpůrce motorismu, dovolím si na závěr jedno přirovnání. Jak ke zdárné jízdě,
tak i ke zdárnému růstu. Za prvé: dodržovat bezpečné vzdálenosti mezi vozidly
(platí i pro rostliny). Za druhé: dodržovat předepsanou rychlost (nehnat
nevhodným roubováním rostliny do řídké velikosti). Za třetí: vozidlo řádně
osvícené ( rostlinám dopřát co nejvíce světla). Je to sice hloupé přirovnání,
ale právě proto, že je hloupé, o to lépe se vám bude pamatovat.
Horizontík, www.horizonthalonius.eu
Fotografie:
1. Echinomastus johnsonii s květy (Echinomastus johnsonii with flowers)
2. Echinomastus unguispinus ssp.laui
3. Echinomastus johnsonii RP34
Summary:
All about genus Echinomastus.
Komentáře
Přehled komentářů
Vidím,že dobre pestované rastliny sú nádherné.
jenom souhlas
( přítel kaktusář, 8. 2. 2009 14:01)Naprosto souhlasím s textem.Při vší úctě je jen velice málo sbírek, kde se rostliny vzhledem blíží reálu v přírodě.Libujeme si v neplodných nomenklaturických diskusích, ale pěstovat jsme jaksi zapomněli. To, že kaktus kvete, ještě není potvrzením, že také k něčemu vypadá!
echinomastus
(miroslav varček, 29. 9. 2009 21:58)