ZEL(e)NÉ LISTY

Sukýnkářky

Fotografie 1:

1. Albuca sp., Grootfontein

2. Trachyandra sp., Kamiebees

..............................................

Byly doby zelenolistového chrlení, kdy jsme psali, až se nám od klávesnic prášilo. Jedním z tehdejších témat byl například seriál „Sukulenty – xxxx“ podle nějakého (klidně i nesmyslného) společného znaku. Tu chlupy, tu vlna, jindy ostny a tak dál. Vzpomněl jsem si na to při pohledu na nový cibulový přírůstek do mé sbírky podivností a kuriozit. Na kytky se lze dívat z různých úhlů, těšit se celky i detaily rostlin. Ale také je možné žasnout nad vynalézavostí a kreativitou evoluce, kterážto si pohrává se vzhledem rostlin až neuvěřitelným způsobem.

Fotografie 2:

1. Gethyllis sp., RSA

2. Hypoxis hemerocallidea

3. Trachyandra saltii

..............................................

O co tedy dnes půjde – o sukýnky? Samozřejmě to není žádný botanický termín, spíše náhradní pojmenování čehosi nepojmenovatelného. Všem cibulovinám postupně odesychají listy, což není nic nového. Některým tam vznikají blanité zbytky, většinou s nějakou kresbou. Zajímavé na tom je, že to není znak jedné skupiny v rámci jednoho rodu, spíš je to na přeskáčku – já to objevil například u některých ornithogal, albuk (Hyacinthaceae) a teď nově i u rodu Trachyandra (Asphodelaceae). Podobné sukýnkovo-punčoškové útvary lze najít ve spodních částech stonků dalších rodů a druhů. V bizarnostech poměrně vyniká rod Eriospermum a všiml jsem si také hodně ulítlých ozdůbek u Gethyllis verticilata a dalších getylisů (Amaryllidaceae).

Omlouvám se za tento článek tak trochu o ničem, ale na něco víc zásadnějšího není na jaře čas. A třeba vás i tato maličkost potěší, snad se příště vypnu k něčemu lepšímu. J.

Fotografie 3:

1. Eriospermum cervicorne

2. Ornithogalum sp., RSA