ZEL(e)NÉ LISTY

Rod Bowiea W.H. Harvey ex J.D. Hooker

Fotografie 1:

1. Květy B. volubilis

2. Výsev

3. Bowiea volubilis

4. Rozrostlý stonek

.......................................

Pomalu (nebo spíš rychle) se blíží osmé narozeniny našich (i vašich) Zelných listů. Je to opakovaně okamžik úvah o pokračování či nepokračování, o smyslu těchto stránek v dnešní konstelaci autorské i čtenářské. Necháme to na jindy, teď bych chtěl to výročí něčím oslavit a nenapadá mě (jakožto sukulentocibuláře) aktuálně nic vhodnějšího než uhrančivá bowiea. Na Zelných už se o ní jednou psalo – Radka někdy v prvním roce existence, ale nebyl to článek z mého pera a bylo by možné o ní psát na pokračování, pokud by to někoho bavilo. Tak se milí čtenáři pěkně posaďte, vyprávění začíná...

Tahle rostlina je opravdu zcela originální, nezaměnitelná a chce se mi napsat, že ji určitě každý sukulentář (a klidně i kaktusář) u nás zná. Třeba to není pravda, ale mně to tak připadá. Je snadno pěstovatelná, odolná, dlouhověká, narůstá do velkých rozměrů, splňuje dokonce nároky kaudexu a přitom je to cibulovina. Hlavně dotáhla do úžasné dokonalosti vzhledu i funkce bezlistovou podobu stonku, který ale bez problémů dál plní hlavní funkci zelených rostlin – fotosyntézu. Takových pohledností není v říši sukulentů mnoho (kromě pravých kaktusů), mezi cibulovinami je to například schizobasis nebo některá eriosperma.

Téma článku je vlastně takový malý chyták, protože rod Bowiea je pravděpodobně pouze jeden jediný druh a sice Bowiea volubilis, popsaný již v roce 1867. Ten od té doby fascinuje nejen pěstitele ale i botaniky. Snažili se proto všichni najít nějakou příbuznou sestřičku nebo bratříčka. Vzhledem k tomu, že B. volubilis roste v Africe pod rovníkem na obrovském areálu, byla šance celkem vysoká. Nakonec v roce 1934 popsal botanik Mildbraed Bowiea kilimandscharica s výskytem v Tanzánii v okolí Kilimandžára. Upřímně – odlišnosti od základní volubilisky tam jsou ale bohužel nevelké, jde spíše o malé odchylky plodů a semen. Mám jak semenáčky, tak velké dospělé rostliny, studoval jsem i semena a když člověk chce, rozdíly opravdu najde. Dnešní pohled na tento druh je takový, že jde o synonymum B. volubilis, maximálně jde o místní formu, možná na úrovni variety.

Pak dlouho, dlouho nic, až v roce 1983 popsal velký jihoafrický botanik van Jaarsveld druh Bowiea gariepensis s výskytem na jihu Namibie a jihozápadu JAR (okolí Gariep). Jásot nad novým druhem byl veliký, hlavně proto, že zde již bylo viditelných odlišností od volubilisky mnohem víc. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že jde o rostlinu se zimním růstem (oblast zimních dešťů), který nejde obrátit. Vzhledově o mírně jinak tvarované, buclatější výhonky, které se tak neovíjejí a nekroutí, jejich barva je mnohem více glaukózní. Hlavní rozdíl mezi B. volubilis a B. gariepensis je ve tvaru a barvě květů – volubiliska je má zelenožluté s kratšími okvětními lístky a gariepensiska má květy větší a lístky bílé. Botanici však dlouho nelenili a od roku 1988 má tento druh status pouze poddruhu – Bowiea volubilis ssp. gariepensis (van Jaarsv.) Bruyns. V kultuře je tento druh (poddruh) daleko vzácnější, sám mám pouze jednu menší rostlinu, která mi ještě nekvetla.

Na internetu a ve sbírkách v západní Evropě lze občas narazit na další jméno – Bowiea nana, které ale nemá taxonomické oprávnění a jde pravděpodobně jen o růstovou formu B. volubilis s menšími rozměry a velkým sklonem k odnožování. Může jít také o nějaký selektivní klon. Ještě se chci zmínit o jednom taxonu, který se občas objeví ve sbírkách i u nás. Jde o extrémně velké cibule bowieí s letním růstem, které však nikomu nekvetou. Zde se domnívám, že může o nějaký výsledek křížení B. volubilis a B. gariepensis.

Na závěr článku jsem ještě chtěl zmínit jeden rozměr vlastností cibulí rodu Bowiea a tou je jejich jedovatost–léčivost. V zásadě se uvádí, že všechny části rostliny jsou prudce jedovaté. To pochopitelně ví i bylinkáři jižní Afriky, přesto jsou tyto cibuloviny mezi 6 nejvýznamějšími léčivkami v této oblasti. Cibule Bowiea volubilis se často prodávají na místních tržištích spolu s ostatními přírodními medikamenty. Domorodí obyvatelé je používají na různá kožní onemocnění, na oční problémy, potíže s močovým měchýřem a na léčení neplodnosti (zároveň ale i na potraty). Další využití je v oblasti kouzelnické magie na na zvýšení bojovnosti, odolnosti a podobně. Z důvodu masového sběru cibulí pro tyto účely se však stává bowiea ve své domovině silně ohroženou rostlinou.

A na úplný závěr – jak se Radka před lety zmiňovala o „nekonečném asparágusu“, někdo se tím asi inspiroval a nyní celá čeleď Hyacinthaceae (spolu s bowieou) patří podle nových pravidel do čeledi Asparagaceae..... J.

Fotografie 2 - Bowiea volubilis ssp. gariepensis

Fotografie 3:

1. Bowiea volubilis f. kilimandscharica

2. Květy B. volubilis f. kilimandscharica