ZEL(e)NÉ LISTY

Rod – nerod Polyxena

Fotografie 1:

1. + 2. Polyxena longituba

3. + 4. Polyxena longituba (dříve odorata)

................................................................................

Tento týden jsem si dal za úkol napsat něco o nějaké cibulce. Nejsou to na tomto webu zrovna nejčtenější články, ale propagace je věc nelehká a i bušení do zavřených vrat k ní někdy patří. Ale přece jen se pár pěstitelů na základě našich cibulových miniprezentací nechalo zlákat a počet květináčků s především africkými cibulovinami a hlízovinami pomalu v českých, moravských a slovenských sbírkách roste.

Jako na truc se dnes žádné cibulové kvítky neotvírají, i když se několik květních stvolů v různých stádiích ke kvetení připravuje. To kdybych mohl pořád dokola psát například o aloích nebo dalších stálepřipravených sukulentních skupinkách, bylo by adeptů dostatek třeba o půlnoci. Ale když jsem si naplánoval cibuli, bude to cibule. Vrátil jsem se proto na začátek letošní (a snad už konečně končící) zimy, někde do období říjen-listopad, kdy se jedna cibulová parta se jmenovkami začínajícími jménem Polyxena rozhodla podle svých vnitřních hodin nakvést. Prozradím vám, že jsem tehdy měl jiné starosti než obcházení a hlavně zalévání svých rostlin, takže opravdu nakvetly (téměř) bez kapky vody.

Je to takový malý a smůlovatý rod, který jakoby neměl mezi ostatními příbuznými minihyacinty z jihoafrického Kapska stálé místo. Počet jeho druhů stále kolísá, jsou v něm časté přesuny a změny, občas se najde nová odlišná kytka, která se pak složitě zařazuje a když už to vypadá, že by mohlo být na chvíli „jasno“, přijde další věhlasný taxonom (nebo lépe dva, aby to mělo správnou váhu) a celý rod přeřadí k lachenáliím. S těmito kotrmelci se obtížně drží krok a proto zůstanu u dnes už možná neplatného jména rodu a popíšu, cože mi to na podzim kvetlo. Třeba se budou tyto drobnosti také někomu líbit a doplní si svoje začínající sbírky afrických cibulek.

V jedné z posledních revizí rodu Polyxena, dokud ještě samostatným rodem byl, je vyjmenováno šest základních druhů – P.brevifolia, P.corymbosa, P.ensifolia s dvěma varietami, P.longituba, P.paucifolia a P.pygmaea. U mě se z různých stran shromáždily a loni synchronně nakvetly P. ensifolia var ensifolia (o které jsem už na ZL psal), P. ensifolia var. maughanii, P.longituba, P.odorata (ze které se vylouplo synonymum longituby), jedna lokalitní neurčená novinka z Khamiesbergu a pak dosud nekvetoucí skupinka ročních semenáčků druhu P.pygmaea.

Vezmu to tedy popořádku – Polyxena ensifolia var. maughanii (někdy uváděná jen jako P.maughanii) má dva široké podélně slabě rýhované listy (někdy mohou být i tři), které jsou poměrně dužnaté a zpočátku sevřené do trychtýře, v jehož středu se na začátku růstového období objeví nízké a velmi atraktivní květenství. Od své druhé variety se var.maughanii odlišuje kromě jistých detailů květů a plodů i tím, že je vápnomilná a roste na velice malém areálu Severního Kapska (v západním Karoo a v pohoří Bokkeveld).

Polyxena longituba jest, jak již druhové jméno říká, poněkud trubkokvětá, což potvrzují i fotografie. Je to pro změnu úzkolistá polyxena, listy jsou po 2 až 3 na postupně odnožujících cibulkách. V Kapsku se nachází v pohoří Roggeveld (Roggeveldberge). Dostala se ke mně květem i listem velice podobná Polyxena odorata, ze které se však vyklubalo synonymum právě k P.longituba.

Barevně nejzajímavější polyxenou se ukázal bezejmenný přírůstek s lokalitou Khamiesberg, což je opět západosever Kapska, blížící se už Namaqualandu. Listy jsou dužnatě trávovité a nafialovělá barva květů s elegantním modrozeleným středovým proužkem mi dost ulahodila.

Pěstitelsky jsou polyxeny bezproblémové, už je netrápím povysazováním jejich cibule nad substrát a nechávám je tam, kam patří, tj. 1-2cm pod povrchem. Jsou to vzhledem ke svému původu ze západu JAR jednoznačně zimní rostliny, stejně jako blízce příbuzné lachenalie. Po nakvetení by mělo následovat několikaměsíční citlivé přihnojování propustného substrátu na bázi pemzy, aby se nastřádala energie na další sezónu. S prodlužujícím se dnem polyxeny samy zatáhnou. Dobrá zpráva je, že jsou polyxeny zcela bezproblémově samosprašné, takže i když semeníků není mnoho a semínek v nich též, na pár zájemců by se mohlo v naší semínkové miniakci dostat. Jen bych s výsevem počkal na příští podzim.

Koukám, že jsem toho o samotných kytkách moc nenapsal a přesto je to článek dlouhý jako pohádka. Takže odpusťte nadšenému cibuláři a poinspirujte se veselými podzimními kvítky rodu-nerodu z čeledi Hyacinthaceae a pokud někdy někde na něco se jménem Polyxena narazíte, vyzkoušejte. Zkusit se má všechno. J.

Summary:

Description and experiences with growing of  3 species Polyxena (P.longituba, P.sp. Khamiesberg, P.ensifolia var.maughanii).

Fotografie 2:

1. - 3.  Polyxena sp. Khamiesbeg

4. + 5. Polyxena ensifolia var.maughanii