ZEL(e)NÉ LISTY

Ornithogalum nom. nov. pindiikum, V.Ch.Chróstal 2011

Fotografie 1:

1. Ornithogalum nom. nov. pindiikum

2. U báze listu je naznačená jeho vrchní strana

........................................................................................

Né, děcka a moji další fanóškové, nebojte se, nedostavila se ke mně botanická demence, to se jen nemožu dočkat příštího apríla a cítím takovó nutkavó potřebu zabojovat s tó sóčasnó blbó atmosféró. A dyž se k tej počasové inverzi přidajó ještě ty chmurný předpovědi ohledně naší životní budócnosti i ještě chmurnější politická přítomnost, nutkání postavit se temu čelem muselo prostě něčím vytrysknót. Celé rok sem pokračoval v objevování objeveného, leč zasutého, hlavně ovšem ščagélově vztyčeného. Přírůstky só - články budó, ale všeho do času. Včil aktuálně - jak sem se tak pokóšel rozptýlit Jirkovu pravidelnó dušičkovó depku přítomnosťó a chválením tych jeho nechválitelných cibulí, narazil jsem v jednom kótku na zajímavé objekty. Chvílu sem nemohl přijít na přiléhavé pojmenování jejich vzhledu, naštěstí politikové v posledních dnech vhodně poinspirovali a bylo to tu – pindíci!

Nic o té kytce nevím, nakonec to můžu nechat na Jirkovi, který o této cibulce (jen co jeho duši zaleje optimismus a víra v lepší příští) určitě pár blábolů sepíše. Malé stádečko pindíků prý dostal před lety od plzeňského přítele a pěstitele Václava s jedinou informací, že pochází z jižní Afriky. Jsou to zimní cibuloviny, v létě spí zatažené, přes zimu se tyčí jako reklama na různé pánské erektivní preparáty. Jsou to stoprocentně ornithogala (aspoň v tom bývalém smyslu), takže určitě umí kvést a nakonec jednou vykvetou. Zatím jen pomalu odnožují. Jejich svérázný vzhled vede k „logickým jménům“ jako O. unifoliatum či O. unifolium. A opravdu – na internetu je povícero fotek vzhledově stejných rostlin s těmito názvy. Teď ovšem nastává ten propletený babylón různých taxonomických hříček, přepisů, popisů, zmatků, nepřesností atd. To mě nebaví, ať si Jirka jednou zabádá, když bude chtít, já na této rostlině oceňuji její vztyčenou statečnost a pro mě specielně inspirující vytrvalost. Jsou jakoby stále na stráži a trčí, něco jako takové malé zelené surikaty v rostlinné říši.

Protože dobře vím o úspěších „hloupých sedláků“, rozhodl jsem se pro paralelní akci jakožto „hloupý taxonom“ a navrhuji pro tyto rostliny,ať už trčí v přírodě kdekoliv, nové jméno (nomen novum) „pindiikum“, z pochopitelných důvodů. Teď jenom dostudovat trochu té latiny a provést to patřičně správně (případně s nějakou vědeckou argumentací) a budu mít další zářez na své pinzetě. A nakonec kdyby to náhodou nevyšlo takhle čistě botanicky, vyčíhám si, až Jirkovi O. pindiikum nakvete, s něčím šikovným (také vztyčeným) to nakřížím a to by bylo, abych do světa neprorazil s nějakým superpohledným hybrídkem. A jméno – to už spolu najdeme podle pravidla - čím větší blbost, tím atraktivnější pojmenování.

V.Ch.Chróstal

Fotografie 2:

1. Zvadlý "pindík" i s podzemním příslušenstvím

2. Skupinka ornitogal