ZEL(e)NÉ LISTY

O Chróstalovi bez Chróstala

Tak asi přijdeme o kamaráda. Je to zatím sice v náznacích, ale když už Vilemínek něco naznačuje, nejde to brát nikdy na lehkou váhu. Na stará kolena se totiž nechal pobláznit politikou, občanskou angažovaností a podobnými podivnostmi. Velice prožíval nedávnou volbu presidenta a vítězný objímač stromů prostě nebyl podle jeho gusta. Při Chrudošově poslední návštěvě u nás v půlce března byl takový extrémně zádumčivý, ne jako obvykle, kdy většinou tvrdohlavě mlčí a jen sem-tam něco utrousí, tentokrát jen kroutil hlavou a šly na něj různé tiky, které svědčily o jeho vnitřním neklidu.

Ani ve skleníku dlouho nepobyl, jen se probíral naší botanicko-cestovatelskou knihovnou a jakoby utrápeně vzdychal. My jsme na něj tentokrát neměli moc času, chystali jsme naši tykvovitou přednášku na pražské sympózium a tak vlastně jediný tvor, který jej při návštěvě oblažil svou přízní, byl věrný čtyřnohý Ferdinand, který se mu vyšplhal na klín a blaženě se nechal drbat. To ale nakonec Chróstala přestalo bavit, na rozloučenou ještě smutně zakroutil hlavou a zmizel.

Druhý den po jeho odchodu jsme našli památku na jeho přítomnost v hodně originální podobě. Nechal tu po sobě jako výhružné mementi pohozenou útlou knížku se jménem „Úvod do swahilštiny“ od Karla F. Růžičky. Někdy se tvrdívá, že neexistuje v češtině učebnice svahilštiny, přesto taková je a Vilemín ji evidentně studuje, využívá a na něco se připravuje. A to jsou právě ty náznaky, které v nás probouzí předzvěst čehosi nemilého. Už toho náš kamarád Chróstal absolvoval hodně a vždycky k tomu přistupoval s nadšením, optimismem a eruptivní náladou. Ale totální chandra, kombinovaná s neskrývanými obličejovými cuky a pravděpodobně intenzivním studiem svahilštiny musí znamenat jediné – Vilemín Chrudoš Chróstal chce emigrovat ze srdce Evropy do srdce Afriky!!!

Na jednu stranu bych se moc nedivil, po všelijakých grónských experimentech může Vilemín toužit po teple na stará kolena. Dost možná, že středoevropský pseudodemokratický galimatiáš znechutil jeho čistou duši a zatoužil po prapůvodním praregionu prahominidní praspolečnosti. Obávám se, že právě idealizace středoafrického spravedlivého lidského společenství mohlo dovést Chróstala k další „svahilské etapě“ jeho životní pouti.

Na druhou stranu bych se ale docela divil, protože tropická Afrika nemusí být to pravé místo pro zklamaného pantropického poustevníka typu Chróstala. Nemá příliš rád otravný hmyz a taková místní moucha tse-tse dokáže být zatraceně nepříjemná.

Nevím, jak se nakonec tato kombinace Chróstala a východoafrické svahilštiny dokoná, ale některé podtrhané věty a sousloví přece jen nabízí různá vysvětlení. Siku ndefu = dlouhý den, sukari tamu = sladký cukr, sabuni ny-eupe = bílé mýdlo, fedha chache = málo peněz, kila ngoma = každý buben, chupa mpya = nová láhev, habari njema = dobrá zpráva (chytrému napověz). Nebo Serikali hii ina shida nyingi = Tato vláda má mnoho potíží. Anebo Zamani za kale dunia ilikuwa bado mpya = Za dávných dob svět byl ještě mladý.

Nechci být svědkem marné emigrace a proto volám na přítele Chróstala jeho novou řečí – Haraka haraka haina baraka = Velký spěch nemá požehnání (Dvakrát měř a jednou řež). Ještě chvíli počkej Chrudoši, třeba bude líp i u nás, v české kotlině. Ale ta svahilština není vůbec špatná. Jak to bylo – kolik znáš jazyků….. J.

PS: Právě přišla od Chróstala SMS-zpráva s textem „APRILI“. Nevíte, co by to mohlo znamenat?