ZEL(e)NÉ LISTY

Euphorbia attastoma Rizzini

Fotografie 1:

1.+ 2. Euphorbia attastoma

3. Šestihranný stonek (6 - angled stem)

............................................................................

Tak už só ti zelňáci zase v ….loji. Né, že by jim to nekvetlo, nebo nepsalo, ale čas nemajó. A tak je musijó zachraňovat zelení druhové a přátelové. Někeří celkem dobrovolně, někeří za kytkovó úplatu a někeří až pod nátlakem na hraně zákona. Já měl zatím celkem klid, ale došlo i na mě. Taky zatlačili a tak jsem jim něco z toho svého publikačního šuplíka vysápnul, aby jim ten „zeloweb“ úplně nechcípnul. A tak – škrábnu je po kebulích pohlednó tyčovinó neboli ščagélem.

Tentokrát to bude netradiční pastelka až daleké Brazílie, i když já k ní přišel v blízkém Rakovníku. Byl jsem tam tenkrát před lety jako „mlčící menšina“ při návštěvě v úžasné sbírce pana doktora Ryby. Je to člověk laskavý i moudrý a umí ocenit i exota mého typu. Zelňáci pokukovali jenom po těch různých bramborách a zelených nádorech, ale já si tam vyhlídnul nádhernou záležitost – Pastelkovník. Na první pohled ušlechtilou rostlinu, drobný bezlistý keřík se vztyčenými větvemi s profilovaným průřezem a zvláštními kvítky barvy krve. Vylezla z toho nakonec překvapivě euforbie a sice podle jmenovky od Speckse - Euphorbia sipolisii, dokonce s lokalitou zvanou Minas Gerais, Brasil. Jak jsem se tak kochal, i ručkou šátralkou jsem mlčky ověřoval úžasnou hranatost stonků spojenou s nečekanou tvrdostí, přinesl pan doktor naprosto dokonalou věc. Ščagél No.1. Zakořeněný řízek z této nádherné rostliny, který mi vzápětí daroval. Měl k tomu ještě dvě poznámky – první k té „lokalitě“ – prý oblast Minas Gerais je velká jako půl Čech, a druhá byl malý otazník – správná E.sipolisii má mít čtyřhranný stonek a tahle je šestihranná….

Pak jsem se skoro celý rok kochal s květináčem se zakořeněnou pastelkou, která vůbec nic nedělala. Bylo to krásné období, nerostla, nekvetla, bylo jedno jestli zalévám či nikoliv, zkusmo jsem ji dal přes zimu do tepla a zase nic. Zelená hranatá tyčka - prostě dokonalost sama! A pak mi až za celý rok vyhnala (až trošku bohužel) druhou větev. Na jejím konci byly chvíli drobné lístky, ale brzo opadly a opět se rok nic nedělo. Letos mi moje pastelka vyhnala další větev. Proto jsem se docela těšil na letošní návštěvu u pana doktora, kterou jsem skvěle načasoval, neboť jeho mateřská rostlina opět kvetla. Nafotilo se pár detailů, které pak v klidu potvrdily zásadní věc – Není to E.sipolisii!!

Trochu mě teď mrzí, že jdu ve šlépejích těch dvou určovacích maniaků, zrovna já, který jsem zvyklý prošlapávat cestu ostatním. Inu i to se někdy botanickým samorostům stává, že ta jejich cesta musí přejít přes cestu někoho druhého (nemohou jít jen paralelně, musí se občas křížit…). Takže jsem si i já „zaurčoval“. Teda nic-moc zážitek, ale vylezla mi z toho podobná, taky brazilská, ze stejné „lokality“, ale přece jen jinak kvetoucí a hlavně správně ŠESTIBOKÁ Euphorbia attastoma. Teď budu bohužel taky lehce kopírovat – copak to asi to „attastoma“ je? Inu, má to být něco jako „mravenčí ústa“ (čili kusadla), které skutečně připomínají zahnuté dvojrohé konce rudých cyathií, docela to sedí.

Dalším výsledkem onoho určování je ta skutečnost, že podobných euforbií se severozápadu Brazilie je celý komplex – E.sipolisii, E. phosphorea a E.holochlorina, a i profesionální botanici si někdy nejsou zcela jistí, která je která. Proto ve mně klíčí smělý nápad napsat brazilským botanikům návrh, jestli by v rámci taxonomického slučování, které nyní vládne, nebylo vhodné tyto podobné a zajisté příbuzné euforbie spojit pod nové jméno Euphorbia koh-i-noori a tím onu brazilskou pastelkovitost pozvednout na vskutku vědeckou úroveň.

A to by bylo asi tak všechno.

Pro ZL – Vilemín Chrudoš Chróstal.

Summary:

Determination and description of Euphorbia attastoma from Brazil.

Fotografie 2:

1. Detail stonků (Detail of the stems)

2. Cyathium