ZEL(e)NÉ LISTY

Euphorbia aphylla Broussonet ex Willd. – aneb pruty Svatoplukovy

Fotografie 1 - Euphorbia aphylla

........................................................................

Tož už je to tu zas! Ti dva bývalí zelní grafomani majó hlavy v knihách a dělajó, jako že študujó. Já si teda myslím, že pozdě bycha honit, že je lepší světem chodit se zrakem nastraženym a hlavó otevřenó. Ale oni só furt jen doma do těch bichlí zaražení jako pštrosi a myslijó, že v knihách je všechna krása světa. Snad je to časem přejde. Nemožu se na ten web dívat jak to tam skomírá, a když už na něho něco dajó, je to buď sukulentní hnida nebo zase cibule. Děcka, děcka, tudy správná cesta nevede………

Původně jsem chtěl napsat rozsáhlou historicko-recenzo-vizionářskou nekolikadílnou kulinářskou epopej o minulosti, přítomnosti i budoucnosti chroupacích slaných tyčinek. Mám na ty svoje gastronomické články dost velké ohlasy a kdybych v nich nepokračoval, určitě bych si šlapal po štěstí. Ale nakonec to zase bude sukulent, s mým oblíbeným habitem a navíc zkusím zahrát i na moderní strunku sukulentních bonsají.

Jen velmi zřídka se účastním výjezdů, výletů a návštěv ZL do jiných sbírek, připadne mi to takové na můj vkus moc organizované. Jedna vyjímka však je, kde přímo dychtím, kdy už se zase pojede - do Rakovníka, k doktoru Rybovi. To je člověk, charakter i pěstitel podle mého gusta. Cítíme v sobě navzájem spřízněné duše a i když toho spolu moc nenamluvíme, umíme si udělat radost. Teda pan doktor Ryba mně Chróstalovi určitě. Tu větvička, tu semenáček, tu semínko, tu přímo exkluzivní proutek. Loni na podzim to byla trojice semenáčků Euphorbia aphylla, které prý doktoru Rybovi strašně přebývaly a potřebovaly nutně změnu prostředí.

Tato skvostná euforbie pochází z ostrovů Kanárských, konkrétně roste na Tenerife, Gan Canaria a La Gomera. Měla by se vyskytovat na samém pobřeží severních částí těchto ostrovů, na písčitých i kamenitých půdách do nadmořské výšky 150 m.n.m.a bývá považována za halofyt. Dorůstá do zahuštěného keře výšky od 50 do 80cm a v podstatě stejného průměru. Z počátku je to křehká rostlina s bezlistými lysými (odtuď aphylla) větvičkami, které teprve časem tloustnou a dřevnatí. Nakonec vytváří u rozvětvené báze docela pěkné špalíky s krátkými internodii. Kvete na konci větviček. Fotky starých ošlehaných rostlin z přírody ukazují opravdu docela pěkné cvalíky, ale semenáčky kterými se momentálně kochám, jsou ještě krásní juvenilní hubeňouři.

Možná, že právě ona úvodní křehkost „aphyllek“ vedla doktora Rybu k sesazení hned trojice semenáčků do darovacího květníku. Vznikla tím praktická i hezká kompozice – zatím křehké zapletené koruny se navzájem podpírají, vytváří pěkný lesíkový dojem a navíc mi při psaní článku došel i jejich další rozměr. Určitě všichni znáte ze školy příběh z české historie o třech Svatoplukových prutech. Ty měly předvést nezdárným synům výslednou nezlomnost spojených slabých prutů. Jakousi náhodou jsou semenáče Euphorbia aphylla také tři, opravdu se navzájem vyztužují a už jen logickou tečkou je skutečnost, že doktor Ryba je křestním jménem Svatopluk….

Tuhle osudovou konstelaci se neodvážím změnit. Slibuji, že najdu pěknou bonsajovou misku a ščagélový lesík se jmenovkou Euphorbia aphylla ex MUDr. Ryba do ní přesadím vcelku. Budu se ji snažit otužovat a letnit, i když trochu se mi zdá, že by tato trojka chtěla růst víc přes zimu než v létě. Inu Kanáry. Každopádně zimování bude na okně v pokoji, aby ten pokojově-sukulentně-bonsajový dojem byl maximální.

Pro ZL V.CH.Chróstal

Fotografie 2:

1. Větve E. aphylla

2. Svatopluk Ryba