ZEL(e)NÉ LISTY

Ceropegia fusca  Bolle – kanárský superščagél

Fotografie 1 - Ceropegia fusca, San Isidro, Tenerife

..........................................................................................

Tož jak, děcka, nedáme po dlóhým čase zase ščagélek? …A když só teď tak módní ty „kanáry“, co rovnó ňáké kanárské endemitek? ….Tak jó, už mě teda nemusíte dál přemlóvat a prosit, tož dobře, protože ste byli celé rok tak hodní, tak se dnes vytáhnu s jednó tenerifskó krasavicó.

Nakoukněmež tedy na kanárské ostrovy Tenerife a Gran Canaria a zároveň do čeledi, tímto habitem nejušlechtilejším oplývající, a sice do bývalé čeledi Asclepiadaceae, nyní již ovšem Apocynaceae. Oj, to jsou přemety, inu nové časy…Poměrně známá a často pěstovaná Ceropegia fusca (čili „hnědá“) roste na jižních svazích zmíněných dvou ostrovů, na skalách a lávových polích. Už tím se odlišuje od své kanárské sestřičky Ceropegia dichotoma, která obsazuje podobná stanoviště, ale spíše na severních polovinách kanárských ostrovů. Ten, komu ulahodily stonkové sukulenty v nejčistší podobě, musí být vzhledem obou těchto ceropegií zcela nadšen. Přitom právě Ceropegia fusca je ještě víc sčagélovější tím, že se větví pouze dole u báze, kdežto Ceropegia dichotoma se umí větvit i výše na stoncích. Jinak jsou si obě tyto endemické ceropegie hodně podobné (přes rozdílný tvar a barvu květů), což například slavný G. Rowley dokonal dokonce připojením C. fusca jako poddruhu k C.dichotoma (C. dichotoma subsp. fusca (Bolle) Rowley 1998), což se však neujalo, neboť i nejmodernější literatura dál uvádí C. fusca jako samostaný druh.

Moje rostlina je semenáčem z pěstírny Eden Plants a je to přesně ten pomalu a elegantně přirůstající tvar, který mám tak rád. Pravděpodobně zcela náhodou jsou zatím všechny výhony seřazeny do plochého tvaru, připomínající vzdáleně židovský (zatím pěti-ramenný) svícen. Rostlina mi dosud nekvetla, což mi nijak nechybí, ale na internetu je poměrně dost fotografií jejich květů. Ty nakvétají ve skupinách přímo z míst stonkových zaškrcení a jsou to typické svícníkové květy červenohnědé barvy (C. dichotoma kvete štíhlejšími žlutými květy).

Pěstitelsky se mi C. fusca jeví jako velmi jednoduchá a odolná. Jenom vás nesmí překvapit, že má svůj určitý kanárský rytmus, podle kterého se řídí. Dlouho nic nedělá a najednou jako zběsilá vytlačí nový výhon krásné hnědé barvy, který nese několik párů listů. Ty po čase opadnou a nové stonky pomalu tloustnou a mění svou barvu do šedivých až stříbřitých tónů. Zdá se mi, že hlavní růstové období mají právě nyní na podzim a přes naše léto se trochu trápí a jakoby spí. Ale nakonec je tomu podobně u většiny rostlin z Kanárských ostrovů, které jsou v naší sbírce.

Literatura udává, že kromě výsevů je možné C. fusca množit i zakořeňováním výhonů. Já tedy svoji kanárskou krasavici určitě řezat nebudu a spíš přemýšlím, že bych jí časem pořídil nějakou pohlednější přírodní misku, přimíchal do substrátu něco lávy a vytvořil s její pomocí nějakou co nejkanárštější bonsajovo-ščagélovou kompozici.

V. CH. Chróstal

Summary:

Description and experiences with growing of Ceropegia fusca from Canary Islands.

Fotografie 2:

1. Ceropegia fusca v roce 2006 (in the year 2006)

2. Ceropegia fusca - větve (branches)

3. Ceropegia fusca - báze (base)