ZEL(e)NÉ LISTY

Zelené pláně výsevové aneb až se léto zeptá, co jsme dělali v zimě

Fotografie 1- Jedno z výsevních zařízení (pohled zepředu a z boku)

.......................................................................................................

Inu - seli jsme, až se nám od substrátu prášilo. Začalo to už o vánocích první sérií neodkladných výsevů, které jsme pak prokládali různými dosevy starších semen a končí ten maraton až teď, kdy jsme dostali v lednu objednanou sérii semínek z Mesagarden. Tři měsíce setí, dvacet litrů výsevového substrátu, kýbl betonářského písku k tomu a určitě hodně přes dvě stě vysetých porcí (možná jich bylo i tři sta, ale proč to počítat). Spousta zábavy (i práce), hodně radosti i zklamání, boj s plísněmi a smutnicemi, ale nakonec pěkných pár desítek semenáčků novinek, darovaných či vyměněných i našich semen (také několik druhů, o které jsme nedávno přišli, ale vzápětí našli svoje vlastní semínka z minulých let).

Neprovádíme už žádnou propagaci výsevů (ať si nakonec dělá každý, co ho baví), ale stejně jako naši sukulentářští kamarádi rádi vyséváme semínka a považujeme to za jeden z nejvýznamnějších způsobů, jak přijít k novým druhům. Zažijeme přitom hodně zábavy a dobrodružství, i když je to takový adrenalin botanicky ulítlý. Nesejeme kytky „na kšeft“, spíš pro radost, na doplnění těch skupin, co nás zajímají a někdy také jen ze zvědavosti, co nám vyleze.

Letos jsem musel vyrobit další zářivkovou „školku“ pro nové klíčence, do skleníku je zatím nemůžeme dát (nevejdou se a asi by přeschli) a na oknech by to neustáli. Jestli se však semínka od Stevena Bracka také urodí ( a ten má klíčivost velmi dobrou, přestože asi rentgenem prozářenou), budeme muset už některé výsevy ze školky vyndat a začít otužovat. Nechceme se v žádném případě chlubit či vypočítávat, co nám na našich výsevových pláních vyrašilo, ale o pár největších letošních radostí se s vámi rádi podělíme. Pro mě to jsou na prvním místě různé vzácné cibuloviny, například osobní dárek od Johna Lavranose – Gladiolus antandroyi z Madagaskaru, naše vlastní semena Ledebouria galpinii, androcymbia z Kréty i Jižní Afriky, a další a další cibulové lahůdky. Z aloí například naše semena z angolské Aloe vallaris a další dárečky od aloářského kolegy. Z krasulácek mě potěšil sice nepočetný ale o to vzácnější výsev Orostachys chanetii a pak naopak hodně početný výsev neobvyklého Orostachys malacophylla z Dálného východu, z pohoří Ussuri. Radka úspěšně výsevově zabředla do směsi pelargónií, portulak, anacampserosů a avonií, tylecodonů, begónií, siningií, peperomií a tak stále dál močálem hlubokým kol černých skal. Zajímavě se nám klube výsev Gonolobus cyclophyllus, Cyphostemma quinatum (naše první vyklíčená cyfostema!!) a několik dřevinek z různých čeledí.

Teď už nás čeká jen cílová rovinka v podobě asi pětadvaceti druhů z Mesagarden, kde se já nejvíc těším na Yucca endlichiana a Radka na fouquierie. Pak nám nastane otužování, pikýrování a další, méně dobrodružné činnosti, vedoucí ale snad k pěkných dospělým kytkám. J.

Fotografie 2:

1. Jeden kout naší pidikuchyně

2. Druhý kout