Vánoční setba
Vánoční setba
Naši pravidelní čtenáři (aspoň podle návštěvní knihy našeho webu) si o nedávno skončivších vánočních svátcích (a vlastně asi až doteď) říkali – Kde jsou?.. Proč nepíšou?… Kam se nám ti čerchmanti schovali?…. Naštěstí to s námi nedopadlo stejně jako ve slavné Cimrmanově hře, naopak jsme živi a zdrávi, a aktivitami jen hýříme. Jednou z našich významnějších činností o letošních vánocích bylo vysévání sukulentů. Byla to dřív každý rok přes zimu naše společná a radostpřinášející hra na probouzení rozličných semínek, vlastních, nakoupených i darovaných. V poslední době roztočená drtička různých povinností, úkolů a neodkladností (pochopitelně i zbytečností) nás okradla o spoustu času a také právě i o onu radost z vysévání. Proto jsme si loni před koncem roku řekli – Dost! – a pustili se víc do vlastního pěstování, opečovávání naší sbírky a právě i do vytouženého setí. Když se ale někde přidá, jinde to zákonitě ubyde a proto i článků na ZL bylo a asi i bude zase méně.
Jedním z pravidelně se opakujících se problémů, navazujících na naše minulé úspěšné a bohužel i množstevní výsevy, byl stále obtížněji řešitelný rébus – Kam s nimi? Takové to umísťování květináčků se semenáčky po oknech mělo svá omezení i úskalí. Letos jsem se tomu rozhodl čelit po chlapsku a rébus zkusit pořešit technickým opatřením. Zbudoval jsem tzv. povýsevovou školku, čili zařízení, kde mohou přijít již odkryté květináčky s klíčícími rostlinkami. Je to v podstatě totéž jako náš prajednoduchý výsevní aparát, jenom s větší plochou, větším zářivkovým svitem a dosud nedobudovaným ventilátorkem, velmi prospěšným pro pohyb vzduchu a tím otužení rostlin. Hlavní výhoda nového zařízení v temném koutě naší kuchyně ale spočívá v pravidelném každodenním přísunu stejného množství světla i tepla (nezávislém na aktuálním slunce svitu) a také ochraně před nenadálým úžehem. Odhadovaná kapacita školky se třemi 60cm zářivkami je kolem stovky květináčků 5x5cm. V podstatě žádný technický zázrak, ale první zkušenosti jsou zatím velmi pozitivní a klíčenci spokojení.
Máme spolu s Radkou (Chróstal se neúčastní) letos v plánu vysít do jara kolem 500 porcí. Jsme nyní lehce před půlkou (asi u dvousté porce), ale prozatímní miniúspěchy nám dělají velkou radost. Polovina vysetých a v podstatě i klíčících druhů jsou cibuloviny a zbytek je směsice všech pro nás zajímavých rodů. Před chvílí jsem nakouknul do výsevové školky (pod stropem nad ledničkou) na spokojené klíčence a poznamenal si pár rodových jmen, tak jen tak pro ochutnávku – Adansonia, Moringa, Begonia, Sinningia, Aloe, Haworthia, Kedrostis, Momordica, Ibervillea, Yucca, Manfreda, Delosperma, Trichodiadema, Portulaca, Talinum, Avonia a houfy cibulek (s těmi vás nebudu zatěžovat). Nechceme nic vychvalovat či vnucovat – nakonec každému co jeho jest – pro někoho může být podobné dobrodružství spojené s radostí klidně i návštěva zahradnictví či hobbymarketu. My to prostě máme takhle a s dovolením o tom píšeme.
V našem „brožurovém“ období jsme dokonce plánovali vydat specializovanou brožurku o našich zkušenostech s rozmnožováním sukulentů a dalších xerofytů. Nyní jsme již poučeni (a publikačně zklidněni), chceme si jen sem-tam vydat nějakou tu fotoknížku (botanickou či klidně i jinou, ale hlavně pro sebe) a chceme znovu víc intenzivně pěstovat naše milované kytky. Je to při těch všech dalších starostech a povinnostech docela kláda a proto promiňte za občasné výpadky a přestávky na našem webu. Nakonec je to lepší občas něco s chutí napsat, než každotýdenně z jakési povinnosti chrlit článek za článkem. Materiálu pro další psaní je koneckonců již dnes na spoustu let dopředu (pomalého i rychlého psaní) a k tomu ještě ty úspěšné výsevy dávají další základ třeba pro psaní v důchodu. I když kdo ví, co nakonec bude za pět či deset let…….s publikováním, s pěstováním, s výsevy a možná i s celým tímto popleteným světem. Nakonec – vše co jsme jednou zasili, jistě také po zásluze sklidíme. J.
