ZEL(e)NÉ LISTY

Neplánovaná Pětiletka Zel(e)ných listů

Některé věci si člověk naplánuje, stanoví, vytyčí, dá si je jako předsevzetí, ale upřímně řečeno – jen velmi málo těchto akcí dotáhne do plánovaného, čili úspěšného konce. V některých oblastech života není malá strategie nebo cíl zcela na závadu, ale ve věcech, ve kterých „nejde o život“, je někdy lepší je nezávazně zkusit, spustit a nechat svému osudu. Co se má povést, to se povede, co se má zhatit, to se zhatí.

Tak to nakonec bylo i před těmi 5 lety se Zelnými listy s jejich startem na zkoušku. Dnes, na den přesně, v rámci prvních a možná i posledních (člověk nikdy neví) kulatin tohoto webu, snad můžeme říct, že to propadák a ztracený čas nebyl. My sami jsme se spoustu věci naučili, díváme se na svoji sbírku i jednotlivé rostliny jinak než před pěti lety a hlavně se zcela jistě naplnil i druhý hlavní cíl Zelných listů. Tím byla a je propagace těchto úžasných, skromných a obdivuhodných kytek. Pár nových přátel, pár zahraničních kontaktů, snad i pár nových sukulentářů v českých, moravských a slovenských krajích, pár pootevřených dveří do dalších zahrádek (tillandsiových, cibulových, orchidejových). Co víc jsme si mohli přát? Možná větší reakce čtenářů, možná víc příspěvků od kamarádů, možná větší odvahu při modernizaci stránek či víc pečlivosti při jejich psaní.

Někdy si říkáme – proč to sakra nečtete? A někdy (třeba zrovna teď) si říkáme – proč to proboha ještě čtete? Ale o tom to nakonec je, zájem lidí o koníčky je kolísavý a je komplikován velkou spoustou každodenních starostí a strastí. Surfování po internetu a případné čtení nějakých článků o kytkách je věc zbytná. Nenápadně se tedy vkrádají pochybnosti o dalším smyslu našeho webu. Možná, že jeho smysl se již naplnil a další pokračování je omílání a rozmělňování téhož. Koneckonců literatury o sukulentech, tuzemské i zahraniční, je dostatek a stejně tak na internetu si lze dohledat (a s pomocí translátorů přeložit) také první-poslední. Tak k čemu nekonečný deník jedné malé sukulentní sbírky?

Ne, není to házení flinty do žita, zkusíme si opatrně a potichu zase říct – „jedeme dál“, snad to vydá aspoň na další dvouletku, když už ne na celou druhou pětiletku. Budeme určitě psát dál, budeme ale hledat i další formy propagace, chce to podle nás nějaké oživení, nějaký další impuls a realizovatelný nápad (hloupostí se nám honí v hlavě dost). Chtěli bychom si v těch příštích dvou letech splnit pár sukulentních přání, které si také vezmou svůj čas, který pak bude chybět i tomuto webu. Nechceme však zarmoutit těch našich pár věrných čtenářů, kteří nás podrželi při několika našich krizích nad vodou, a třeba z nás vypadne ještě něco zajímavého, čtivého a koukatelného. A i kdybychom to snad nevydrželi a Zelné listy uvízly na mělčině, život půjde dál a vaše kytky růst a kvést nepřestanou.

Jirka, Radka, Chróstal