ZEL(e)NÉ LISTY

Pachyphytum oviferum J. A. Purpus (1919) aneb efektní květy nechtěného dítěte

Fotografie 1:

1. Detail částečně otřeného voskového povrchu listu

2. Kvetoucí Pachyphytum oviferum

..........................................................................................................

Tu a tam se stane, že od někoho dostaneme dávku rostlin, které měly skončit v popelnici nebo na kompostu. Bývá to například tehdy, když se pěstitel odhodlá ke specializaci své sbírky a tím pádem musí vše ostatní, co se mu nehodí, zredukovat na minimum. Musí se pak vyřazovat nemilosrdně a je neštěstím (ne pro rostliny, ale pro vás a hlavně vaše pěstovací prostory), když se v takový okamžik k podobné probírce nachomýtnete. Vyřazuje se šmahem, takže v přepravkách skončí rostliny bez ladu a skladu, pěkné, ošklivé, běžné i méně běžné. Říkáte si, že provedete vlastní probírku, spoustu toho porozdáváte a necháte si minimum rostlin, o které stojíte z důvodu dokompletování nějakého rodu. Občas se však stane, že některá z rostlin stihne dříve, než se s ní zase rozloučíte, ukázat květy a vy fotíte a při tom přemýšlíte, zda také váš vyřazovací záměr byl správné. Chce to v tuto chvíli myslet hlavou a ne srdcem, protože zimovací prostory nejsou nafukovací a vy správně tušíte, že běžnou rostlinou zabíráte místo novinkám.

Pachyphytum oviferum jsem kdysi pěstovala, pak už ani nevím, jestli jsem o to tehdejší přišla, nebo je někomu dala. Rostlina je to nádherná, pokud se s ní zachází opatrně (listy jsou náchylné na otěr voskového „ojínění“), vyniká mezi ostatními krasulovitými rostlinami díky svým sivým listům tvaru mírně zmáčklých bobulí hroznového vína. Asi jste pochopili, že se u nás zase jedno „oviferum“ objevilo, přišlo se skupinou nejrůznějších echeverií a rozchodníků se jmény i bez nich. Shodou náhod na rozdíl od několika dalších druhů zůstalo a nyní kvete.

Encyklopedie prozradí, že Pachyphytum oviferum pochází z mexického státu San Luis Potosí, kde se našlo na jediné skalnaté lokalitě ve výšce 1200 m. n. m.. To je docela šílená představa, tato rostlina je příkladem toho, jak může být příroda zranitelná. Všechny rostliny známé z jediného místa, ať už je to v Mexiku či jinde, třeba i u nás, jsou nejohroženější ze všech. Stačí jeden neopatrný zásah, přírodní katastrofa, nebo nějaké vydrancování a druh z přírody nenávratně zmizí. P. oviferum má obrovské štěstí v tom, že je velice vzhledné, tudíž i pěstiteli žádané, takže mu vymření určitě nehrozí. Botanickým popisem se příliš zdržovat nebudu, rostlina je notoricky známá. Ve zkratce jen: stonky s hustě nahloučenými listy rostou nejdříve vzpřímeně, později pod jejich tíhou poléhají. Květenství je krátké (do 12 cm), v horní části se objevuje několik nících (svěšených) květů s výrazně ztloustlými kališními lístky. Korunní lístky mají nenápadnou bílozelenou barvu, jen uvnitř mají v horní části nápadné červenofialové skvrny. Zvenku tedy nejsou vidět, musíte si buď celou rostlinu, nebo opatrně jen květy zvednout a podívat se odspodu. Z čistě studijních důvodů zkusím samosprášení květů, i když hlavní způsob rozmnožování je řízkování stonků, nebo zakořeňování jednotlivých listů.

Pokud jste pěstitelé – estéti (nemyslím to nikterak pejorativně), buď už P. oviferum máte, nebo si jej někde na výstavě či u prodejců sežeňte, neberte určitě zřetel na to, že já se možná rostliny později zamýšlím snobsky „zbavit“. Bude to jen a jen z důvodů nedostatku místa a to případné „zbavování|“ určitě půjde ztěžka a tak trochu bude trhat srdce. R.

Fotografie 2 - Květenství Pachyphytum oviferum