ZEL(e)NÉ LISTY

Huernia barbata (Masson) Haworth (1812) aneb mírně vousatá historie

Fotografie 1:

1. Huernia aff. barbata ssp. ingeae

2. Poupě

3. Květ "z profilu"

..................................................

Abych pravdu řekla, máme v našich asklepkách lehounký zmatek. S jistotou určené jsou vlastně jen ty, co jsme v menší míře nakoupili, ve větší dostali darem od pěstitelů, kteří v nich má úplně jiný pořádek – například Jirky Hadamovského. Nikdy jsme v Jirkovo sbírce nebyli (ne, že by nás nikdy nepozval, spíš nebyl čas či cesta okolo), ale úplně to stačí u Fandy Veselého či bývalých Brňáků Romči a Pavla Husičkových: vše dokonale roztříděné a pokud možno i pečlivě popsané na všudypřítomných jmenovkách. Pro nás nedostižný sen. Značnou část našich asklepek jsme totiž různě pozachraňovali před zrušením z jiných sbírek (oni vám ty potvory vlezou všude) s tím, abychom si jejich jména sami dohledali. V sezóně pak fotím vykvetlé druhy s předsevzetím, že se k nim, až bude čas, zase vrátím. Sliby-chyby, plním to sporadicky a také pak chybí lidi-obětavci, kteří by zjištěná pravděpodobná jména dopsali na jmenovky.

Co si pamatuju, rostlina, o které dnes chci psát, kvetla už několikrát, i její jméno jsem už kdysi hledala, vše se však zadrhlo právě v procesu dopsání na jmenovku. Je to tedy velmi pravděpodobně jeden z poddruhů vousaté Huernia barbata. Vousatá není proto,že by byla stará (i když věkem možná by i mohla být), ale překladem latinského jména druhu. Podle encyklopedie základní H. barbata ssp. barbata pochází z oblastí v jihoafrických provincicích Severní Kapsko, Východní Kapsko, Svobodné státy a dále také v Lesothu. Sbíral jí zde Francis Masson a své sběry podobných rostlin později pojmenoval různými jmény jako Stapelia (dnes už Huernia) barbata a Stapelia (Huernia) campanulata. I já jsem v poslední knize od J. Pilbeama zjistila, že má H. barbata několik více či méně vydařených skorodvojnic buď v bezkvětém stavu či jen podle květu (již zmíněná H. campanulata, dále H. clavigera, H. hislopii, H. khalidbinsultanii apod.). Musí se však přihlédnout k původu rostliny a hlavně k některým detailům těla i květu. Původ té naší je určitě „máma Afrika“, i když přesná lokalita zmizela spolu s několika dalšími poztrácenými či vypadlými jmenovkami.

Důležitým znakem naší rostliny jsou robustnější čtyř až pětikřídlé stonky sytě zelené barvy, květ na krátké stopce od báze stonku a rozložení a barva skvrnek, výrůstků a vínových vlasů v květu. Tak, a teď by měl následovat podrobný popis celého květu. Je to však taková piplačka, že se mi do toho nechce a navíc si to můžete najít v několika knihách či na webech, věnovaných asklepkám. Co se týče druhu H. barbata, kartami však mírně zamíchal v roce 1982 Lavranosův popis Huernia ingeae, z které se nakonec stal poddruh H. barbata. Tento poddruh má v menších trsech stonky tenčí, občas červeně tónované a i květy jsou drobné s kratšími sevřenějšími laloky (ssp. barbata má laloky trochu delší). Poddruh ingeae byl nalezen H. A. Hornem v skalnatých a suchých kopcích v okolí Namies (Bushmanland). Zajímavým poznatkem je, že se vyskytuje jen na jih od břehů Orange River. Pravděpodobně právě ssp. ingeae vidíte na mých fotografiích.

S pěstováním nejsou absolutně žádné problémy, rostlina si nedělá žádné nároky na přehnanou péči a nevadí jí, když na ni nějakou kratší dobu úplně zapomenete. V době sucha se mírně scvrkne, v době velkého sucha obětuje některý z mnoha stonků a vykvete si, když to vůbec nečekáte. Pro trsovitý růst jí dobře udělá širší mělčí nádoba, ale nakonec si poradí se vším, co jí poskytnete. Jen kdyby nebyly ty vlnatky...

Jednou se naštvu, všechny „nounejmy“ mezi asklepkami očísluju, aby se pak snáz k odkvetlým rostlinám přidala jména. Také bych mohla Jirku doslova přitlačit ke zdi (myslím obrazně i konkrétně k té u vchodu do našeho skleníku), kde jsme si kdysi naplánovali několik úzkých poliček právě na asklépky, rozeseté všude možně i nemožně po stolech a policích. Doteď tam nejsou a je to škoda. Rostlinám by tam bylo moc dobře, vůbec by nepřekážely a hlavně by se dobře kontrolovaly při případných atacích voskových potvůrek, kterým šťavnatá těla rostlin tak chutnají. Už však slyším Jirku, jak si postěžuje, že pro samé výlety (mnou neustále požadované) na takovéto vychytávky nemá čas... R.

Fotografie 2:

1. - 3. Květ H. aff. barbata ssp. ingeae v různých pohledech