Cotyledon velutina
Cotyledon velutina Hooker (1868)
Fotografie 1:
1. Cotyledon velutina
2. Nové květenství (The new inflorescence)
3. Červené okraje listů (The red margins of the leaves)
..................................................................................
Když jsem tuhle rostlinu poprvé viděla loni v létě ve sbírce pana doktora Krause, padla mi do oka, ani nevím proč, protože to byla vzrůstem docela obluda. Jak se říká, líná pusa, holé neštěstí, stačilo se zeptat, co je to za rostlinu a už mi ji pan doktor dával do ruky, ať si ji vezmu. Jirka pak doma trochu „brblal“, že ji dá prvnímu, kdo k nám přijde na návštěvu, aby nezabírala místo jiným kytkám. Statná rostlina s velkými listy skončila pod přístřeškem na zahradě, dokonce přežila nečekané noční mrazíky loni v září. Když jsem hledala, co by to mohlo být za druh, napadla mě Kalanchoe thyrsiflora, ale jistá jsem si nebyla, bylo celkem pravděpodobné, že jde i o nějakého křížence.
Začátkem letošního roku se mezi mladými listy na vrcholu masivních větví objevil náznak nového květenství. Znamenalo to, že v případě žlutých květů se potvrdí můj předpoklad o K.thyrsiflora. Po čase se už začaly vyvíjet převislé zvonkovité květy, které měly na koncích zvenku žlutooranžovou barvu. Ta však začala postupně tmavnout, až se z ní nakonec před otevřením stala jasně oranžovočervená barva. Žluté tyčinky s prašníky, plnými pylu, vykukovaly daleko z květu a po sprášení se zralé semeníky napřimovaly směrem nahoru. Začalo mi to vrtat hlavou, květenství mi totiž připomnělo podobné na rostlině Cotyledon elisae. Co kdyby to byl nakonec kotyledon? Večer jsem nakoukla do publikace o rodech Cotyledon a Tylecodon a bylo jasno. Největší z rodu Cotyledon – C.velutina jako by tomu našemu z oka vypadl. Velutina znamená sametový, což je v tomto případě naprosto přesný termín pro povrch listů této rostliny. Literatura uvádí, že tento povrch může být hladký i chlupatý. Přiznám se, že jsem okamžitě listy osahala a u té naší je to něco mezi tím. V létě bývají i maličko bíle ojíněné,v zimě se zabarví více do zelena. Délka listů může být skoro 14cm, šířka až 8cm, celkově jsou hodně masité. Okraje jsou lemované červenou linkou a na vrcholu některých listů je náznak špičky, některé jsou zaoblené.
V Jihoafrické republice (v provinciích Eastern Cape, KwaZulu- Natal) C.velutina najdete v podobě až třímetrového keře se stonkem necelých 5cm v průměru. Stonek u báze dřevnatí a časem se z něho odlupuje hnědavá borka. Na naší asi třiceticentimetrové rostlině je toto dřevnatění už dobře vidět. V přírodě roste na plném slunci i ve stínu malých stromů a keřů. Zimy jsou v této oblasti mírné, pokles nočních teplot k nule však rostlina toleruje, což jsme si vyzkoušeli vloni v září, kdy začátkem měsíce přišly v noci nečekaně noční mrazíky a my měli C.velutina vyletněný volně venku pod přístřeškem. Rostlina to přežila v pohodě, nebylo to na ní vůbec znát, že prošla mrazem, i když ve mně druhý den byla malá dušička.
Květenství může vyrůst až do zhruba půlmetrové výšky, o květech jsem psala už na začátku článku. Cípy korunních lístků jsou ohnuté ven, a tak žluté tyčinky i blizna koukají kousek ven. Díky tomu lze snadno provést sprášení. Rostlina je jako spousta dalších Crassulaceae samosprašná, jen tomuto sprášení musíte jednoduchým způsobem napomoct.
V tuto dobu, kdy kytka intenzivně kvete, ji zalévám docela často, protože je v malém květináči, takže substrát rychle vysychá. Přes zimu jsem zalévala míň, když jsem si na ni vzpomněla (a to nebylo zas tak často). Pár spodních listů uschlo, což nebylo na závadu, protože rostlina přestala mít vzhled řízku a dostala vzhled malého keříku s dřevnatou bází.
I když obluda zůstane obludou, určitě bych ji dnes nikomu kvůli tomu nedala, zvlášť, když se teď předvádí i s květy v plné kráse. A už to tak bývá. V každé, byť sebemenší či sebeskromnější sbírce se vždy najde nějaký poklad, kytka, třeba i bezejmenná, která jen čeká na to, až ji někdo věnuje podobných 5 minut internetové slávy. Dnes se to poštěstilo sice na můj vkus trochu přerostlé, přesto vzhledné a hlavně nenáročné C.velutina. Navíc by to byla naprosto ideální rostlina pro nedočkavé milovníky vzrůstných sukulentů (to jsou ti s tou častou otázkou třeba na výstavách: co mám dělat, aby ta kytka co si chci koupit byla brzo veliká?). Určitě by totiž dokázala během několika málo let úspěšně konkurovat cenným starým exemplářům např. Crassula ovata. R.
Summary:
Determination and experiences with growing of Cotyledon velutina from South Africa.
Fotografie 2:
1. Květenství (The inflorescences)
2. Květy (The flowers)
3. Detail květu (Detail of the flower)
