ZEL(e)NÉ LISTY

Chortolirion angolense (Baker) A.Berger – kytka na pomezí

Fotografie 1:

1. Chortolirion angolense

2. Chortolirion angolense - listy (leaves)

3. Báze rostliny (Base of the plant)

................................................................................

Tak máme tu naši letní sezónu v plném proudu, což znamená spoustu běhání kolem kytek samotných, sem-tam nějaká výstava, pár návštěv někoho u nás, pár našich návštěv u někoho, a tak pořád dokola. Do toho přišlo odkládané avšak nyní už neodložitelné dokončení letošní ročenky pro Sekci pěstitelů sukulentů, která by se měla v nejbližších dnech odebrat do tiskárny. Proto teď články na ZL trochu skřípou, i když návštěvnost v těchto dnech taky nic moc (ale to se opakuje rok co rok). Inu sezóna.

Kvetou mi nyní letní kytky všelijaké, staré i nové, ale člověk čeká na takový ten kopanec, který ho přinutí něco ze sebe vydat. A zrovna takovým nakopnutím bylo vyloupnutí jedné zvláštní rostliny, která se mi po několika letech vegetace v mé sbírce rozhodla ukázat své květenství. Dopředu hned říkám, že je to zvláštnost i pro botaniky, kteří si s ní trochu neví rady stejně jako pěstitelé, kteří ji dlouho shánějí, aby ji potom uhubili. Co se nám to tedy na fotografii představuje – aloe nebo haworthie, tráva nebo cibulovina? Je to zřejmě takový experiment matičky přírody, která se rozhodla něco zkusit a pak už tímto směrem dál nepokračovala. Rod Chortolirion je často zmiňovaný v různých encyklopediích jako jeden z rodů čeledi Aloaceae (též Asphodelaceae) ale dalších informací (kromě ryze encyklopedických) se nikde moc nedoberete, o fotkách rostlin samotných ani nemluvím.

Proto když se mi dvakrát po sobě naskytlo nakoupit z německé pěstírny malé stádečko chortolirionů, sáhnul jsem hlouběji do eurové peněženky a provedl jejich přesun do Čech. Hned při obdělávání nových přírůstků jsem se vyděsil, většina  z nich byla ve špatném stavu s ohnilými kořeny. Nakonec to  ze šesti rostlin tři ustály a ty od té doby pěstuji. Už jsem si říkal, že někde dělám něco zásadně špatně, když ten můj nejsilnější chortolirion ukázal, že umí i kvést. Každopádně jsou to ale kytky velmi choulostivé a háklivé na stav svých kořenů, které několikrát ročně vymění nové za staré, tak jak to známe například u haworthií ale i u aloí, hlavně trávovitých či cibulových. Těmto dvěma skupinám se také chortolirion nejvíc podobá i vzhledem, navíc květenství je typicky haworthiovité, i když některé odlišné detaily odhalily i moje amatérské oči (tepaly jsou o poznání tužší). Bohužel pokusy o samosprášení dopadly negativně, jsou zřejmě potřeba dvě kvetoucí rostliny.

Popis vzhledu kytky je vedle fotografie poněkud nadbytečný, růžice čárkovitých, dužnatotrávovitých listů dosahuje výšky 15cm, listy samotné jsou vztyčené, po celé délce bez teček (pouze dole u báze je pár náznaků) zato s okraji opatřenými drobnými měkkými bílými zoubky. Jsou vrtulovitě zatočené a průběžně od konců zasychají. Pro mne je velmi zajímavá báze chortolirionu, tvořící klasickou vejčitou cibulku o průměru 20mm a délce 30-40mm. Tuto bázi je vhodné udržovat jen lehce pod povrchem hodně propustného substrátu a pravidelně kontrolovat její stav. Květenství i tvar květů opět nejlépe ukáže fotografie. Výška květního stvolu je asi dvojnásobná než výška samotné rostliny.

V přírodě se tato poněkud zvláštní kytka vyskytuje na jihu Afriky v oblasti letních srážek, od Lesotha přes JAR, Zimbabwe, Botswanu, Namibii až do jižní Angoly, kde byla poprvé objevena (podle čehož nese jméno).  Díky velkému areálu existuje více druhových jmen, které jsou brány jako synonyma dnes jediného uznávaného druhu Chortolirion angolense.         J.

Summary:

Description and experiences with growing of Chortolirion angolense.

Fotografie 2:

1. Chortolirion angolense - listy (leaves)

2. Chortolirion angolense - květenství (inflorescence)