ZEL(e)NÉ LISTY

Ceropegia haygarthii Schlechter (1905) – ošklivka s bambulí na pěkném květu

Fotografie 1:

1. Ceropegia haygarthii

2. List (Leaf)

......................................

Kvetoucí klacíky. Háďata, která se vám zákeřně proplazí úplně všude a když se do sebe zarputile zamotají, z rozmotávání se stává docela slušný hlavolam. V normálním olistěném stavu nic moc, v okamžiku květu si jich všimne snad každý. Tak by se také daly uvést nehlíznaté ceropegie, pro někoho miláčci, pro někoho naprosto nezajímavé rostliny, které jen zabírají místo těm vzhlednějším. Vy už asi tušíte, že pro nás s Jirkou platí první možnost, protože jak něco zavání pověstí Popelky ( také postaru ošklivého káčátka či moderní Ošklivky Katky), už nás to zajímá a začneme hledat onu skrytou krásu podobných rostlin na okraji zájmu pěstitelů. Protentokrát jsem ze shluku ceropegiových háďat vybrala druh, který se nám sešel od dvou pěstitelů – od Svatopluka Ryby a od Belgičana Francoise Hoese. Obě rostliny kvetou téměř uniformně, navíc vydatně a vytrvale a tudíž se staly stálou ozdobou na polici hned u vstupu do našeho polykarbonátového tunelu.

Dříve také C.distincta ssp.haygarthii, podle Eggliho encyklopedie stapeliovitých rostlin už jen C.haygarthii, roste na širokém areálu několika jihoafrických zemí – Angole, Namibii, Zimbabwe, Mozambiku a RSA, kde byste ji našli v přilehlých provinciích Východní Kapsko, KwaZulu- Natal, Mpumalanga a Severní Provincie. Logicky by se měla vyskytovat ještě někde mezi tím, tedy v Namibii, Zimbabwe a Botswaně, ale to už najdete jen na internetu. Podle převisání dlouhých stonků z květináče dolů snadno odhadnete, že v přírodě roste skrytá v ostatní vegetaci jako poléhavě – popínavá liána (prý až do 3 metrů délky!) s rozptýlenými či masitými kořeny, slabě ojíněným stonkem ani ne půlcentimetrového průměru a řapíkatými listy úzce až široce oválného tvaru. Takovýmhle vzhledem se C.haygarthii prezentuje po celý rok, takže se v bezkvětém stavu dá jen obtížně rozeznat od dalších liánovitých ceropegií. Nezbývá tedy, než si počkat na květ.

Ten už je jiná káva. V 1-3 květém květenství se otvírá vždy jen jeden květ na nedlouhé stopce. Není to květ ledajaký, naprosto spolehlivě ho rozlišíte od ostatních ještě předtím, než se úplně otevře, protože cípy zvenku červeně tečkované koruny přecházejí ve zvláštní srostlý výčnělek fialové barvy, který díky třesoucím se bílým brvám vypadá jako bambulka na dětské čepici. Po úplném otevření květu zjistíme, že uvnitř je žlutavá koruna ochlupená a na koncích rozšířené části žlutavý odstín přechází v jasně žlutou, aby následovaly bílé cípy a již zmíněná legrační bambulkovitá ozdoba. Při pohledu na tento výtvor vám nezbyde, než se podivit, jak se příroda umí vyřádit na jediném květu.

Pokud máte C.haygarthii zasazenou v propustném substrátu a v době vegetace ji dostatečně zaléváte (je podle mě zvyklá na vlhčí místa, nemá v oblibě přílišný úpal), odmění se vám brzkým kvetením (kvete jako jedna z prvních nehlíznatých ceropegií). Na podzim zálivku omezím, aby nám kytka při snížené teplotě neuhnila od kořenů. Při podobném incidentu se sice dá leccos zachránit včasným odřízkováním, ale v době klidu řízky hůř zakořeňují. Proto je lepší mít rostlinu buď ve dvou květináčích, nebo v jednom jako několik zakořenělých řízků.

I když byste touto rostlinou většině lidí nijak neulahodili, květ je úžasnou propracovanou záležitostí, jak už to u těchto ceropegiových Popelek bývá. Až na ni někde u někoho natrefíte, nezapomeňte se podívat na květ hodně zblízka, nebo v případě horšího zraku udělat co největší makrofotografii, protože jen tak si krásu květu dostatečně vychutnáte. R.

Summary:

Description and experiences with growing of Ceropegia haygarthii from family Apocynaceae.

Fotografie 2:

1. + 2. Květ (Flower)