ZEL(e)NÉ LISTY

                            Bursera fagaroides Engler

Fotografie 1:

1. Bursera fagaroides

2. List (Leaf)

3. Květ příbuzné rostliny rodu Commiphora (Flower of plant from genus Commiphora)

..............................................................................................................

I dřeviny mohou patřit mezi sukulentní rostliny, zvláště když jsou vybavené na dlouhá

suchá období zásobními pletivy ve ztloustlých kmenech. Bursera fagaroides z čeledi Burseraceae z oblastí jihozápadu USA a celého Mexika je dnes jedním z nejhojněji zastoupených zástupců xerofytních dřevin našich sbírek. Odlupující se borka na kmeni, tloustnoucím už v mladém věku a vonné silice, které se uvolňují při řezu z ní dělají atraktivní rostlinu pro bonsajisty a bezproblémovou ideální dřevinu pro začínající pěstitele xerofytních dřevin. Já osobně jsem si své bursery vypěstovala z čerstvých semen. Kulatá semena o průměru půl centimetru jsou po dozrání v oranžovočervených obalech, které se snadno ze semen sloupnou, když je namočíme na chvíli do vody. Pak jdou snadno oddělit od vlastního pevného oplodí. Semena jsem zatlačila pod povrch substrátu a po nějaké době jsem se nestačila divit. Z některých semen nevylezl jen jeden klíček, ale hned několik, pěkně od největšího po nejmenší a nebyla to žádná anomálie, protože mi tento jev potvrdili další pěstitelé, kteří už semena bursery někdy vysévali. Rekordem mých semen bylo pět klíčků v jednom semenu. Nejvitálnější byly pochopitelně největší klíčky, ale i ty menší se snažily se svými vrstevníky držet krok. Po roce už se daly mezi semenáčky vybrat více ztloustlí jedinci a dva z nich jsem si nechala ve své sbírce. Mladé rostliny na podzim shodily listy, ale přesto jsem jim čas od času kápla trochu vody i přes zimu, jen tolik, aby hodně rychle stihla voda vyschnout. Abych podpořila tloustnutí kmene, obě rostliny jsem zaštípla v místě, kde jsem je chtěla donutit k rozvětvení. Sestřihání příliš dlouhých větví jsem prováděla i v pozdějším věku, aby rostlina zůstala kompaktní a neproměnila se v nepřehledné vytáhlé roští. Pokud se řez provede na jaře či v časném létě, většina nastimulovaných ustřižených vrcholů větviček se bez problémů dá zakořenit (třeba ve vlhkém písku s perlitem); nové rostliny z řízků nejsou sice tak pachykaulní jako semenáče, ale vhodným tvarováním i z nich vypěstujete hezkou bonsaj. Radostnou událostí v pozdějším životě vaší bursery bude určitě násada prvních květů, jsou sice drobné a nenápadné, ale jdou sprášit mezi sebou a později vytvoří nová semena. Ta dlouho přežívají na rostlině v nenápadném šedozelenohnědém stavu, později začnou měnit barvu a známkou dozrávání je změna barvy oplodí na sytě oranžovočervenou. Pak semena mohou sama odpadnout někam pod rostlinu, takže tomu ve vhodnou chvíli předejděte jejich sklizní. Uvidíte – li někde na rostlinných burzách v nabídce mladé rostliny Bursera fagaroides, zkuste si i vy docela snadno vypěstovat svou vlastní bonsaj a „odpadem“ z ní (vrcholovými řízky) snadno obdarujete všechny, kteří ji i vás budou upřímně obdivovat.    R.

Summary:

Desription and experiences with growing of mexican Bursera fagaroides wrom family Burseraceace.

Fotografie 2:

1. Starší řízek (Older cutting)

2. Pachykaul (Pachycaul)

3. Plod (Fruit)

4. B.fagaroides