ZEL(e)NÉ LISTY

Aloe variegata Linné, forma ausana (Dinter)

Fotografie 1:

1. Aloe variegata f.ausana

2. Detail listu (Detail of leaf)

3. Květenství (Inflorescence)

............................................

Aloe variegata neboli „sokolí pero“ je skutečně jeden z nejznámějších a nejdéle kultivovaných jihoafrických sukulentů. Pěstuje se již dlouhá léta i u nás a našla si cestu i na chladnější okenní parapety našich předků, kteří jinak o sukulentech pranic nevěděli a brali ji jen jako veskrze zajímavou a odolnou pokojovku. O této „klasice“ nejklasičtější se lze dočíst v úplně každé knížce o sukulentech a v podstatě i o pokojových rostlinách. Není tedy potřeba „nosit sovy do Atén“, i když nějaká malá rekapitalace našich zkušeností spojená s nějakými fotonáhledy lokalitních A. variagata z JAR by někdy v budoucnu neškodila. Dnes však představím další účastnici soutěže „Miss Aloe Zel(e)né listy pro rok 2008/2009“ ze severozápadního okraje výskytu Aloe variegata - z jižní Namibie.

Encyklopedie uvádí u A.variegata velmi široký výskyt hlavně v Jihoafrické republice – od Dračích hor na východě, přes východní Kapsko, jižní Kapsko, severní Kapsko až do jižní Namibie. To sebou pochopitelně nese velkou přizpůsobivost různému prostředí, která má zase za následek i proměnlivost vzhledu. Proto právě namibijské variegáty byly nějaký čas (občas i dnes) považovány za samostatný druh Aloe ausana Dinter. Myslím, že tyhle spory o nových druzích, poddruzích a varietách je vhodné nechat lidem, kteří k tomu mají nejen vědomosti, ale hlavně hlavně odpovídající moderní vědecké nástroje, např. v oblasti zkoumání DNA. Pro nás laické pěstitele jsou prostě A. variegata s namibijskými lokalitami natolik vzhledově odlišné, že minimálně taxonomický stupínek „forma“ si zasluhují.

Když jsem poprvé uviděl dospělou Aloe ausana na jedné výstavě, už jsem sice o aloích něco věděl a pár jsem jich uměl poznat a zařadit, ale tahle mi dlouho ležela v hlavě, až jsem se na ni musel zeptat Petra Pavelky. Zjistil jsem od něj, že to je (pochopitelně) vzácnost a novinka, problémově se pěstuje a špatně se shání. Obrnil jsem se trpělivostí (což doporučuji všem netrpělivým sběratelům) a nyní po pěti letech mám jeden semenáček od Petra a jednu dospělou, nyní kvetoucí rostlinu, jako velkorysý dar od velkorysého přítele z Moravy.

V čem jsou tedy tyto namibijské skvosty tak jiné? Jak lze ověřit i v kultuře, je A.variegata přizpůsobivá různým podmínkách, co se týče světla, teplot i zálivky. Má to vliv na vzhled takto různě pěstovaných rostlin, jsou pak různě bujné, různě vybarvené a vytvarované. Je tedy logické, že s rostoucím extrémností směrem k pouštnímu charakteru namibijských lokalit jsou A. variegata nízké, krátkolisté, s malým počtem listů ale zato podstatně dužnatějšími, prostě z celé takové rostliny úplně čiší maximální snaha úsporně hospodařit s vodou ve svých pletivech. Namibijské lokality jsou nejsevernějším cípem výskytu A.variegata a rostou zde v jihozápadní části Namibie, v takovém protáhlém trojúhelníku, jehož jižním vrcholem je Karasburg, západním Aus a severním oblast Helmeringhausen a Maltahohe. Lokality silně příbuzné Aloe sladeniana jsou položeny ještě severněji. Všechny lokality A.variegata v Namibii jsou velmi extrémní, pokud jde o vysoké teploty, malé množství srážek a maximální oslunění. Proto je problém se vzhledem těchto rostlin v naší kultuře, kdy při špatných dávkách potřebné extrémnosti brzo ztrácí svůj unikátní vzhled a začnou se vytahovat. I ta moje kvetoucí (s lokalitou Aus) je poznamenaná obdobím růstu při nedostatečném oslunění. Zato svůj semenáček od Petra Pavelky hýčkám velmi pečlivě a je to zatím ten správný „přízemní bobík“. U téhle aloe je totiž celkem zřetelná snaha se poněkud zahrabávat srdcem své listové růžice pod zem. To je pochopitelně zase nebezpečné při špatně načasované nebo nadměrné zálivce, kdy hrozí velmi rychle hniloba od kořenů do báze rostliny.

Pokud bych měl nějak vypozorovat a pojmenovat rozdíly A.ausana z Namibie a A.variegata z JAR podle kytek, které jsem viděl a které pěstuji, tak jsou ani ne tak v barvě a kresbě listů (ty správné jsou v našich podmínkách stejně nedosažitelné) ale v provedení tvaru listů a v jejich počtu. A. variegata má v dospělosti až 40-50listů, tyto listy jsou výrazně kýlovité ve tvaru „V“ po většině své délky a jejich dužnatost není nijak dominantní, u starých kytek začíná být znát částečná stonkovost způsobená odesycháním starých listů odspoda. A.ausana má listů podstatně méně, vlastně vůbec neroste do výšky a pokud dojde k odeschnutí, tak ne „na spodu“ stonku ale „na obvodu“ růžice. Největší rozdíl je ale v průřezu listů – onen prolomený „V“ tvar je pouze u samé špičky listů, okamžitě přechází do velmi mělkého „U“ tvaru , bez kýlu na vnější straně a velmi dužnatě vyboulený na vnitřní. Je to zřejmě snaha rostliny nastřádat co nejvíc tekutiny ve svých pletivech za podmínky co nejmenšího povrchu listů, což vede k co největší „kulatosti“ listů.

Ke kvetení nemám příliš připomínek, tato kytka u mě kvete poprvé, květenství mi připadá kratší a robustnější, než jak ho znám u klasické A.variegata, i samotné kvítky jsou kratší. Přestože jsem byl varován, že se semen z jedné rostliny nedočkám, budu o to ze všech sil usilovat. Protože pěstuji i další příbuzné druhy z Namibie (A.sladeniana a A.dinteri), budu se snažit poshánět i další lokalitní A.variegata, kousek za německými hranicemi by měla být dostupná A.variegata lok. Grünau, pak by to chtělo ještě nějakou hodně severní lokalitu, kousek od pouště Namib. Docela by mě zajímalo, jestli se bude v něčem lišit od té z lokality Aus a na druhé straně, jak blízko už bude mít k A.sladeniana.

To je guláš, viďte. Děkuji vytrvalcům, že dočetli až sem, a budu velmi rád, pokud jsem dospěl k nějakým bludům či nemístným spekulacím, když mě někdo opraví……J.

Summary:

Description and experiences with growing of Aloe variegata f.ausana from Namibia.

Fotografie 2:

1. Květenství (Inflorescence)

2. Mladá Aloe variegata f.ausana, Aus, Namibia (Young A.variegata f.ausana, Aus, Namibia)

3. Aloe variegata, Vanwykskraal, RSA