ZEL(e)NÉ LISTY

Aloe humilis (Linné) Miller

Fotografie 1:

1.+ 3. Aloe humilis

2. Rostlina s květenstvím (Plant with the inflorescence)

.................................................................................

Není nutno na ZL stále psát jenom o kytkách nových, nedostupných, neznámých, šílených či příšerných, je pro nás stejnou radostí moci napsat o „kytce-obyčce“, kytce, která již dávno zdomácněla ve sbírkách místních sukulentářů i na parapetech dalších pěstitelů hezkých pokojových rostlin. Posledně jsem se trochu zamotaně vypořádal s Aloe variegata, dnes se přihlásila další z drobnějších jihoafrických aloí, která mezi takové rozšířené sukulenty také patří. Při procházení literatury, časopisů i netu mě překvapilo, že se zrovna o ní moc nepíše. Že by další sukulentní Popelka?

Latinsky „humilis“ znamená „nízká, přízemní“, klidně by se ale mohlo použít „běžná“. Ano, tahle drobnější ježatá aloe, kterou šikovní obchodníci nazvali moderně „spider aloe“ (neboli pavoučí aloe), je skutečně vhodná pro masovější rozšíření a v našich krajích je často pěstovaná i nabízená. Jedna z mých rostlin je zachráněná a původně hynoucí Aloe humilis z jednoho supermarketu. Tato aloe má přirozený sklon k masivnějšímu odnožování do trsů, pokud získáte takovou odnoženou rostlinu, musíte počítat s tím, že bude odnožovat dál ještě masivněji. Tak už to u odnoží bývá. Semenáče, které jsou u nás nabízené méně často, mají tento sklon poněkud umírněnější a solitérnější kytky jsou také vzhlednější.

V přírodě se A.humilis vyskytuje na jihu JAR, v západním, jižním i východním Kapsku a roste od pobřežních lokalit s nízkou nadmořskou výškou až do vnitrozemí, do 1600 m.n.m. Zvládá tedy různá prostředí, roste v oblasti zimních i letních dešťů, umí růst ve stínu i na exponovaných stanovištích, vysokohorské formy vynikají mrazuvzdorností až do -8°C, na rozdíl od těch pobřežních, které končí u 3-5°C nad nulou. Z toho logicky vyplývá i vzhledová variabilita, podpořená velkou spoustou historicky nastřádaných variet, které jsou nyní všechny vedeny jako neplatné. U nás se ve sbírkách vyskytuje tzv. „úzkolistá“ a „širokolistá“ forma bez dalšího bližšího určení. Zřejmě mají u nás pěstované rostliny různé, dnes už obtížně vystopovatelné kořeny a proto pečlivějším pěstitelů nezbývá než vypozorovat, co právě jejich rostlinám svědčí.

Nejlépe ukáže vzhled rostliny fotografie, přesto si neodpustím aspoň základní popis. Jde o nízkou,růžicovitou, bezkmínkovou aloe s typickými bílými výrůstky ve tvaru měkkých trnů na obou stranách listu, na spodní straně ve větším počtu. Vzhled je velmi podobný zmenšenině Aloe longistyla, o níž už byla na ZL také řeč. Tato aloe roste shodou okolností na stejném areálu, přesto si zachovává významné rozdíly ve velikosti (je robustnější), v jiném tvaru květu (viz fotky květů) a v tom, že A.longistyla velmi málo odnožuje. Listy A.humilis jsou kolem 1,5cm široké a 6-10cm dlouhé, jsou nejčastěji vzpřímené, ale někdy jsou více stočené dovnitř nebo zase naopak více rozevřené. Mohou to být reakce na životní podmínky,nebo různé růstové formy, nemám to úplně vypozorováno. Květenství bývá nevětvené, vůči samotné rostlině poměrně vysoké a nese překvapivě velké, 2cm šarlatově červené květy se zeleným lemem.

Pěstitelsky se jeví tato aloe jako velmi přizpůsobivá, snese i dlouhá období sucha a chladnější zimování, kladem i záporem zároveň je její sklon k početnějšímu odnožování. Lze ji doporučit i pro pokojové pěstování, pravděpodobně při teplém zimování nad topením může mít problémy s nakvétáním. Jinak je to skutečně velice pohledná, drobná a nenáročná aloe pro každého i začínajícího sukulentně orientovaného pěstitele. J.

Summary:

Description and experiences with growing of Aloe humilis.

Fotografie 2:

1. Mladé květenství (The young inflorescence)

2. + 3. Květenství (The inflorescence)