ZEL(e)NÉ LISTY

Aloe howmanii Reynolds – endemit z pohoří Chimanimani

Fotografie 1:

Detail listů a nového květenství (Detail of a leaves and a new inflorescence)

............................................................................................................................................

Snad si proboha neříkáte, kam na ty divný kytky furt chodíme. A snad už si vůbec nemyslíte, že bychom se s nimi chtěli chlubit! Prostě naprosto normálně o ně někde zakopneme, dostaneme je, někdy nám je i naši dobří kamarádi přímo vnutí. Konkrétně tato rostlina pochází z produkce tkáňových kultur Roberta Wellense a přivezl mi ji kamarád Jakub z jedné své cesty na jaře před dvěma lety. Takže taková skoronáhoda. Tedy úplně po pravdě, trochu jsem té náhodě napomohl dopředným seznámkem z Wellensova prodejního listu, ale to jen na okraj, štěstí i náhoda totiž přeje připraveným.

Co to tedy je za divnou aloi a za tu divnou lokalitu v názvu ? Ta trochu připomíná Čapkovu povídku z druhé kapsy – Čintamani a ptáci. Ten ale psal tehdy o nějakém unikátním koberci snad odněkud z Turecka, tento domorodý název pohoří na hranicích Zimbabwe a Mosambiku znamená něco jako úzká soutěska. Je to botanicky velmi zajímavá oblast (dokonce z větší části tvoří zimbabwský národní park), jde o vlhký polotropický prales, z kterého ze zdvihá ono soutěskovité pohoří Chimanimani. A právě zde a nikde jinde ( v nadmořských výškách 1500-2300m.n.m.) roste zajímavá a veskrze velmi pohledná Aloe howmanii. Oni tam vlastně rostou ty aloe hned dvě – A.howmanii a A.hazeliana. Jsou si tak podobné, že jistá (snad aktuální a platná) rekombinace obě aloe spojila v jeden druh a rozlišila je na úrovni variet. Pak by popisovaná aloe měla být Aloe hazeliana var. howmanii (Reynolds) S.Carter. My se však na Zelných listech snažíme držet taxonomie v poslední sukulentní encyklopedii Urse Eggliho, proto možná to už zastaralé jméno v názvu článku.

Už loňskou zimu se můj přírůstek snažil o nakvetení, ale nějak to nedotáhl do konce a květenství zaschlo. O to víc jsem je hlídal letošní zimu a snad díky slunečnějšímu podzimu se vše podařilo dotáhnout a výsledek vidíte na fotografiích. Střapec svěšených šarlatových květů s výrazně zeleným rantlíkem na celkem nízkém květním stvolu. Myslím si, že ale největší estetický dojem tvoří samotná rostlina s nízkým stonkem, který se může v pozdějším věku na bázi větvit, a zejména její atypické listy s prohnutě žlábkovitým průřezem, naskládané nad sebou do rozvolněné rozety. Špička listů je oblá, jejich okraj je dekorován světlejší výraznou linkou s velmi malými a řídkými zoubky. Rostlina velmi výrazně reaguje na množství slunce, které je jí dopřáno, při jejím dostatku až přebytku rychle dostává červené tóny, jinak pěstování je takové sukulentně základní. Propustný substrát, nárazová zálivka, nic-moc hnojení a jak už je u nás obvyklé – vzduch až průvan.

Tuze se mi tenhle kousek ve sbírce líbí, a protože se domnívám, že by mohl i někomu dalšímu, objednal jsem si před pár dny semena A.howmanii s cílem dopěstovat nějaké malé dárečkové stádečko pro své bližní. J. 

Summary:

Description and experiences with growing of endemic Aloe howmanii from Zimbabwe.

Fotografie 2:

1. A.howmanii s květenstvím (A.howmanii with a inflorescence)

2. Detail květů (Detail of a flowers)