ZEL(e)NÉ LISTY

Aloe fragilis Lavranos & Röösli  (1994)

Fotografie 1:

1. + 2. Aloe fragilis

3. Detail listu (Detail of a leaf)

....................................................

Nad touto aloí mi tak trochu rozum zůstává stát – madagaskarská novinka, malá rozměrem, snadno pěstovatelná, zajímavě kvetoucí – a zájem o ni u nás „kde nic – tu nic“. Dost možná, že se při prvním pohledu na ni zdá příliš obyčejná, nebo mě napadlo, že přišla na náš trh v době, kdy všechny sukulentní sbírky v našich krajích válcovaly v té době módní kaudexy a pachykauly a mezi nimi se A. fragilis ztratila už úplně.

Inu což – letos mi kvete už podruhé a právě tím si vysloužila tento článek. Byla objevena před patnácti lety na severozápadním pobřeží Madagaskaru, kde roste při úpatí skal 30-50m.n.m v samotné blízkosti Indického oceánu. Vytváří v přírodě i v kultuře velkou spoustu odnoží, čimž vznikají úplné chomáče rostlin. Jednotlivá rostlina je v zásadě nestonková či krátcestonková a intenzivním odnožováním se zřejmě účinněji přichytává písčitého podkladu. Přízemní růžice krátkých listů, majících průřez tvaru „U“, jsou tak do 10cm výšky. Vlastní listy jsou 5-10cm dlouhé a kolem 1,5cm široké. Po obou stranách listu mají na šedo-zeleném základu velký počet bělavých skvrn a teček, jsou poměrně měkké a na svých okrajích nesou krátké měkké zoubky. Ona vlastně tato pro aloe netypická „měkkost“ je obsažena i v jejím latinském jméně – fragilis je křehký, lámavý. Opravdu, když jsem před časem rozděloval trsík asi deseti rostlin z jednoho květináče, nepodařilo se mi oddělit od mateřské kytky s kořeny žádnou další odnož bez poškození. Vždy se vylomily křehké středy rostlin bez kořenů. Věřím ale, že po zasazení do písku postupně všechny zakoření. Zřejmě je to vlastnost, kterou si tato aloe nese ze svého přírodního stanoviště, které evidentně není příliš suché a kytky nejsou tak tvrdé a kompaktní jako jiné druhy z exponovanějších lokalit.

Podle mého skromného názoru je největší ozdobou A.fragilis květenství a zejména barevná kombinace na jednotlivých květech. Některé aloe kvetou jedna jako druhá, tato má květy přece jen typické a odlišitelné. Květenství je vysoké 30-60cm a nese na nevětveném stonku 15-25 květů. Ty jsou na delších stopkách a jsou něco jako barevně dvoupatrové. První patro je karmínově červená báze které v půlce květu přejde druhého patra v krémově bílé se zelenými proužky. Květy asi nebudou samosprašné, neboť i přes značný počet hmyzu ve skleníku se semeníky na mých kytkách nevyskytují.

Pěstebně se jedná o nenáročnou alojku, já ji asi suším víc, než by chtěla, na což reaguje červenějším zabarvením listů a jejich sevřením. Takže určitě dost tepla v létě i v zimě, více vody a se sluníčkem spíše přiměřeně. Větší plošší květináč či miska, kterou posléze vyplní odnožemi a vytvoří bujnější kousek severomadagaskarské přírody kdekoliv, kde ji to umožníme, klidně i na okenním parapetu. J.

Summary:

Description and experiences with growing of Aloe fragilis from Madagascar.

Fotografie 2:

Květenství (Inflorescence)