Aeonium simsii
Aeonium simsii (Sweet) Stearn (1951)
Fotografie 1:
1.+ 3. A.simsii, Cueva Grande, Gran Canaria
2. Detail listu (Detail of the leaf)
......................................................................
Snad se mi tímto článkem konečně podaří zapamatovat, která ze dvou rostlin rodu Aeonium je A.simsii a která je A.smithii. Jména téměř totožná, zjevně vzniklá ze jmen nějakých slavných lidí anglosaského původu, a oba druhy mají podobný znak - na spodní straně listů zvláštní tmavočervené sklovité čárky. Jednoduchým rozpoznávacím znakem však je tvar listů a vzhled stonku. O A.smithii s chlupatým stonkem si povíme někdy příště, dnes se budu věnovat hlavně ve sbírkách méně obvyklému A.simsii z ostrova Gran Canaria, patřícího mezi části Kanárských ostrovů.
Tahle rostlina je zvyklá na vyšší nadmořské výšky, roste od 500 do 1900 m.n.m.. Vytváří miskovité růžice do 12cm průměru. Krátký, nenápadný stonek je hladký a kopinaté, nepříliš tlusté listy do 6cm délky jsou na koncích špičaté (další rozdíl oproti A.smithii). Okraje listů obrůstají řídké kónické brvy, spodní stranu zdobí již zmiňované hnědé či tmavězelené, nedlouhé, podélné čárky. Vnější listy v době beze srážek odsychají, zůstává jen růžice vnitřních mladých listů.
Květenství vyrůstá od báze růžice, stvol do 30cm délky je pokrytý palisty stejného tvaru jako na základní růžici, jen menších rozměrů. Na konci může být 15 – 50 květů na kraťoučkých stopečkách. Kališní lístky jsou hladké, počet žlutých korunních lístků kolísá mezi 7 až 9.
Celý podzim moje rostlina odpočívala, listy růžice se více sevřely a do vegetace se kytka probudila až na začátku letošního roku. Květenství narostla dvě po sobě, to první jsem fotila v různých fázích vývoje, až jsem ho nakonec po otevření prvního květu u báze rostliny nadobro ulomila. Bylo mi ho líto celé vyhodit, píchla jsem ho tedy do pemzy a tady si až dodnes spokojeně kvete jeden květ za druhým. Mezitím se pootvíraly květy i na druhém květenství, mohla jsem tedy vesele sprašovat a je vidět, že už se vyvíjejí první semeníky. Přiznám se, že jsem ještě nikdy nesela žádné „eónium“, s A.simsii tedy budu mít brzy premiéru. Semena budou jako u většiny dalších Crassulaceae drobná, ale při podrobnějším pohledu rozpoznatelná od prachu - tj. hluchých semen, které najdete v nesprášených semenících.
Jestli se nemýlím, je to teprve druhá rostlina rodu Aeonium, kterou představujeme na stránkách ZL. Je to tím, že jsme čekali na květenství, aby bylo představení druhu co nejkomplexnější a také tím, že mnoho druhů tohoto rodu nemáme. Ty, které u nás jsou, však stojí za to, abychom se o jejich krásu podělili i s vámi. R.
Summary:
Description and experiences with growing of Aeonium simsii from island Gran Canaria.
Fotografie 2:
1.+ 2. Květenství (The inflorescence)
3. Rostlina s květenstvím (The plant with the inflorescence)
4. Květy (The flowers)
Komentáře
Přehled komentářů
Vážení, také pěstuji několik rostlin rodu Aeonium, nikoliv však ten Váš mimořádně pohledný druh (určitě se postavím do fronty na semenáčky, které vypěstujete). To by pochopitelně nebyl dostatečný důvod k přidání komentáře, nebýt toho, že jsem před časem získal vlastní první zkušenost s výsevem Aeonium urbicum (celkem úspěšným). Asi nejzajímavější na celé věci je původ semen, která jsem vyséval. Někdy kolem roku 1990 jsem dostal jako dárek od své zahraniční příbuzné velkou igelitovou tašku plnou různě velkých rostlin Aeonium urbicum, které vykopala na ostrově Tenerife před koncem svého dvouměsíčního pobytu na Kanárských ostrovech a přivezla na palubě letadla jako příruční zavazadlo. Před cestou jsem ji řekl,že jsou na ostrovech zajímavé rostliny a kdyby měla příležitost ať něco přiveze, tak velký náklad jsem ale nečekal. Chtěla mi však udělat radost. Rostliny byly různých velikostí, ta největší opravdu impozantní - výška asi 60cm, průměr růžice přesahoval 30cm a stonek v nejširším místě měl průměr 5cm. Rostliny se nevětví ani neodnožují a po odkětu odumírají. Bílozelené, nevýrazné květy tvoří pyramidální květenství. Skupinu největších rostlin jsem sesadil do obdélníkové keramické nádoby a řadu let zdobily vchod do domu. Nejprve odkvetla samostaně ta největší, za pár let po postupně i ostatní. Poslední rostlina odkvetla a odešla v minulém roce. Když odkvetla ta první, nenapadlo mne pokoušet se vysít prach z odkvetlých kětů, že by v něm mohla být nějaká semena a ani jsem nevěděl jak mají semena vypadat. Vůbec mne nenapadlo, že by rostliny mohly být samosprašné. Zda tomu tak je, nevím koneckonců dodnes. Když totiž po pár letech vykvetly dvě rostliny současně a květy navštěvovala hojnost hmyzu, vysel jsem prach ze zaschlých květů do běžného písčitého substrátu a získal asi dvacet semenáčků. První dva roky rostly dost pomalu, pak nabraly rychlost. Po šesti letech měří největší rostliny 30cm na výšku a růžice listů dosahuje průměru 20cm. Rostliny jsou celé léto venku na plném slunci, v zimě na světlém stanovišti, kde teplota neklesá pod 10st.C. Zalévám je celoročně,v létě hojně(občas přihnojím),v zimě jednou za deset dnů. Substrát mají hodně chudý, převážně minerální. Rostliny jsou bezproblémové (až na tu velikost), chorobami ani škůdci příliš netrpí a tak se snad jednou dočkám semen i z této generace. Přeji Vám hodně úspěchů při výsevu a pěstování nejen "eónií" a děkuji za ZEL(E)NÉ LISTY - jsou skvělé.
k výsevu
(Vladislav Černý, 15. 5. 2009 13:09)