ZEL(e)NÉ LISTY

Crassula natalensis Schoenl. – otužilec z hornatého království

Fotografie 1:

1. Rostlina na konci zimy (The plant in the end of winter)

2. Crassula natalensis

3. Nové květenství (New inflorescence)

...........................................................................................

Pokud se dobře podíváte do záhlaví článku, pravděpodobně si všimnete, že jsme tuto rostlinu umístili mezi mrazuvzdorné sukulenty. Ano, je to tak, naše Crassula natalensis pochází z jihoafrického Lesotha, malého království v poměrně vysoké nadmořské výšce. Je tedy zvyklá na docela drsné podmínky k životu, velmi nízké teploty, následné teplotní rozdíly mezi dnem a nocí i mezi ročními dobami. Přestože nemá žádnou podzemní zásobárnu a její kořeny jsou rozptýlené, dokáže v téměř nezměněném stavu nadzemní listové růžice přežívat i velkou nepohodu. Letos, jak jistě víte, u nás byly zimní teploty až kolem -20° C a to už vydrží málokterý jiný africký sukulent, pokud tedy není také z Lesotha, podobně jako C.natalensis. Kromě Lesotha roste ještě v jihoafrických provinciích Eastern Cape a KwaZulu – Natal, ovšem jak je to s mrazuvzdorností rostlin z těchto regionů, to vám říct nemohu. Musím přiznat, že naše rostlinka – odnož - drsnou zimu strávila v suchu nevytápěného otevřeného foliovníku, měla tedy větší pohodlí oproti mateční rostlině skalničkáře pana Slabého, který měl C.natalensis celou zimu pod širým nebem. Jeho rostlina má jedinou výhodu, a to, že roste zasazená v čistém hrubém štěrku (naše je v normálním propustném substrátu písek – kompostovka), nehrozí ji tedy to, že by v zimě dlouhodobě stála ve vodě. Právě asi jen kombinace přílišného vlhka a extrémního chladu by mohla tomuto africkému otužilci uškodit.

V době přechodu zimy a jara je pak tato krasulka asi nejvzhlednější, protože později se před nakvetením začnou zvětšovat vzdálenosti mezi zploštělými, na okrajích obrvenými listy a růžice se rozvolňuje. Nevysoká, olistěná květenství se začínala rodit mezi horními listy už koncem zimy a asi před 14 dny se otevřel první bílý květ (některé formy mohou mít květy do růžova). Dnes už jich je otevřená většina pohárkovitých květů, při senzorické zkoušce jsem zjistila, že jsou slabě aromatické. Protože jsme dostali pouhopouhou jednu růžičku této rostliny, intenzivně se pokouším o sprášení květů (většina rostlin čeledi Crassulaceae je samosprašná), abychom mohli vysít semena a tím získat nějaké potomstvo. V tuhle dobu dávám navíc rostlině i častěji vodu, aby bez problémů udržela bohaté květenství.

Autor Toelken uvádí, že existují kříženci C.natalensis s C.setulosa, což je další mrazuvzdorný druh z obdobné oblasti. Faktem je, že žádné jiné mrazuvzdorné krasulky neznám, občas uváděná jména C.milfordiae a C.curta jsou synonyma pro druh Crassula setulosa v.rubra. Určitě platí, že C.natalensis i C.setulosa, o které napíšeme někdy v budoucnu, se mohou stát zajímavým doplňkem delosperm, které díky jejich mrazuvzdornosti využívají alpínkáři na skalkách. Stačí dodržet několik zásad, dobrou drenáž, propustný substrát a co nejméně vody v chladném období a C.natalensis se velmi pravděpodobně stane zajímavou ozdobou našich miniaturních mobilních skalek. R.

Summary:
Description and experiences with growing of winter hardy Crassula natalensis from Lesotho.

Fotografie 2:
1. Květy (The flowers)
2. Rostlina s květenstvími (The plant with new inflorescences)