ZEL(e)NÉ LISTY

Lachenalia comptonii W.F.Baker – hyacintový drobeček z Karoo

Fotografie 1:

1. Lachenalia comptonii - nové květenství (new inflorescence)

2. Lachenalia comptonii - listy (leaves)

......................................................................................................

V minulých dnech jsem navštívil jednu excelentní sbírku cibulovin, dost možná že vlastně rozsahem největší v našich zemích. Pokud bych si náhodou někdy myslel, že už mám hodně cibulovin, tak po této návštěvě se mi měřítko, co znamená „hodně“, značně posunulo o několik řádů. Ale to nic, důležitější byl fakt, že díky únorovému načasování návštěvy jsem zažil na vlastní oči (a někdy i nos) nádhernou kvetoucí kolekci (odhaduji tak kolem 40-50 druhů) botanických lachenálií. Po návratu do našich skromných podmínek jsem se taky šel podívat na svoje ministádečko těchto kapských cibulovin a ejhle – taky mi tam jedna pro ZL nová nakvetla.

Je to rostlina ze skupiny bezejmenných, byť lokalitních lachenálií z JAR. Složitější bylo, že u kontrétně této nebyla uvedena lokalita, jen jakési pro mne nicneříkající číslo. Naštěstí její dost typické květenství v kombinaci s příslušnou odbornou literaturou způsobilo, že dnes už jí jméno na jmenovku mohu dopsat.

Ani vlastně přesně nevím, jestli mi tahle vzrůstem docela drobná lachenálka někdy kvetla, je klidně možné, že už ano, ale zůstala onou typickou Popelkou, čekající trpělivě na svého prince. Nyní jsem ji tedy objevil, spíše přistihl při jejím slavném minivýstupu, zvaném kvetení. Vytypovaná Lachenalia comptonii se v přírodě vyskytuje v rozsáhlejší oblasti v Karoo (oblasti Worcester, Ceres, Laingsburg a Sutherland), kde je poměrně častá na písčitých plochách. Vyskytuje se ve větších koloniích, čímž trochu vyrovnává svůj vzrůstový hendikep, dosahuje výšky pouze 5-15, maximálně 20cm. Drobnější podzemní cibulka nese jeden až dva kopinaté tmavě zelené listy, které mohou sice být i hladké, ale většinou jsou na horní straně pokryté řídkými dlouhými vlasy. Tak je tomu i u mých rostlin. Tyto listy rostou vzhledem k původnímu výskytu přes zimu a teprve na jejím konci, až v okamžiku, kdy listy vlastně zasychají, se pouští rostlina do kvetení. I to květenství je hodně subtilní, má však velmi originální vzhled, podpořený barevnou kombinací květních lístků a výrazně vysunutých tyčinek. Bílé okvětní lístky mají zelený proužek na vnější i vnitřní straně a tyčinky mají zářivě fialové nitky. Paráda. Ještě jeden postřeh – tyto květy jsou velmi voňavé výraznou příjemnou vůní.

Pěstebně je to klasická lachenálka, pouze se doporučuje opravdu velmi propustný substrát s kvalitní drenáží. Pravděpodobně tedy nesnáší delší přemokření kořenů. V zimě určitě chladnější a co nejsvětelnější ustájení, sem tam slabě přihnojit. V létě pochopitelně zcela nasucho, je lépe někdy na konci léta před vegetací cibulky preventivně „obdělat“ čili očistit od odumřelých zbytků, aby se snížila pravděpodobnost nějakého začátku nebezpečné hniloby. Vzhledem k velikosti, či spíše malosti tohoto druhu je lépe je pěstovat v trsíku, což je výhodnější i v tom, že po zálivce rychleji vysychá substrát, více cibulek vodu rychleji vypije a kořeny jsou pak zdravější. Domnívám se, že jako většina lachenálií, bude i tato samosprašná, což umožňuje kromě pomalého odnožování i generativní způsob rozmnožování. Jen pro vysévače, je vhodné se obrnit trpělivostí, do květu se daří lachenálie přivést nejdříve po pěti letech a někdy to trvá i déle.    J.

Summary:

Description nad experiences with growing of Lachenalia comptonii from Karoo in RSA.

Fotografie 2:

Lachenalia comptonii - květenství (inflorescence)