ZEL(e)NÉ LISTY

Cyrtanthus herrei (F.M.Leight) R.A.Dyer

Nějak mě ty zimní cibuloviny nejdou z hlavy, takže dnes bude opět další jihoafrická amarylka. Splácím jí tím určitý dluh, protože jsem po ní dlouhá léta toužil, po dlouhém detektivním pátrání ji nakonec u jednoho českého pěstitele našel, získal, hýčkal a následně dovedl ke květu i semenům. Ale pojďme postupně.

O několika cyrtantech, neboli staročesky křivokvětech, jsem na Zelných listech již psal. Myslím, že asi o čtyřech drobnějších druzích, které byly všechny letní. Ten dnešní je ale jako jeden z mála cyrtantů ryze zimní. Roste totiž na severu Západního Kapska – hlavně v oblasti Richtersveldu, severního Namaqualandu a jižní Namibie (okolí Rosh Pinah). Roste tam na plném slunci, na východních a jihozápadních svazích, takže je poměrně odolným geofytem, který zvládá i režim s minimem dešťových srážek.

Jeho druhové jméno (které je ve světě jihoafrických sukulentů celkem hojné) je po velikánovi jihoafrické botaniky, jímž byl první kurátor univerzitní botanické zahrady ve Stellenboschi Dr. Hans Herre (1895-1979), expert na jihoafrické sukulenty se zaměřením právě na západokapskou flóru.

Vzhled C. herrei je téměř identický jako vzhled známějšího C. obliquus, který roste v KwaZulu Natalu a dalších oblastech východního Kapska. Proto je většinově letní a kvete někdy začátkem našeho jara. Tento známější druh je mnohem dostupnější i u našich prodejců.

Naopak C. herrei je podstatně vzácnější a v přírodě ohroženější, roste pouze na 10-12 lokalitách v menších počtech a tyto lokality podle informací na netu dále ubývají.

Vzhledově jde tedy o robustnější nadzemní cibuli s delším „krkem“ a několika masivními listy až 30cm dlouhými a 3cm širokými, zkroucenými do pohledné vrtule. Největší ozdobou je květenství přicházející v našem podzimu, které je až 50cm vysoké a nese 15-20 velkých převislých květů s velmi interesantním vybarvením. Jde o vodorovné pruhy několika barev – světle červená, žlutá a zelená. Velká podobnost tohoto květenství i samotných květů je s jihoamerickými druhy rodu Phaedranassa. Jednotlivé květy C. herrei byly překvapivě v mých podmínkách chladného skleníku v zimě dlouho otevřené a pokusy s jejich opylováním přinesly asi 9 semeníků, které velmi dlouho dozrávaly, než zaschly. Bylo to spousta zážitků a radosti a i těšení, jak tuto vzácnost namnožím.

Jak už ale někdy bývá, výsev který by bylo bývalo optimální provést ihned po sklizni semen, jsme z nějakých záhadných důvodů odložili a vrátili se k němu až na podzim. Výsledek byl katastrofa – semena byla totálně vyschlá a pouze jedno semínko zachránilo naši výsevní čest. Takže z početné sklizně zůstal aspoň jeden semenáček, který žije a přirůstá do dnešních dnů. Letošní zimu se na mě můj C. herrei asi zlobil, protože nekvetl.

Zkušenosti s pěstováním jsou takové základní: velký květináč s lehkou porézní půdou, cibuli zasadit povysazeně asi polovinou nad zem, zálivka nárazová - v létě opatrnější, od podzimu častější. Listy přirůstají velmi pomalu a vydrží několik sezón (kytka je stálezelená), rostlině prospívá letnění pod přístřeškem, na nemoci a škůdce moc netrpí.

Budu se snažit mému C. herrei se důrazně omluvit a přivést jej opětovně do květu. Slibuji, že se polepším se i s případným výsevem. Je možné, že se časem podaří i nějaká odnož, i když je vytváří velmi neochotně.

Podařilo se mi loni sehnat i nějaké další křivokvěté bratříky druhu Cyrtanthus falcatus, který také roste v malé oblasti KwaZulu Natal, je letní, v zimě zatahuje a také patří k robustním cyrtantům. Ještě bych si přál doplnit moje stádečko cyrtantů o další asi nejrobustnější druh Cyrtanthus carneus z oblasti fynbosu na úplném jihu západního Kapska, ale to bude zase pěkně zapeklitý oříšek.

J.